francouzský teolog a právník; církevní reformátor, zakladatel *kalvinismu. Pod vlivem německého církevního reformátora Martina *Luthera (1483–1546) se stal stoupencem *reformace. Před pronásledováním odešel z Paříže do Basileje, kde vypracoval základy svého pojetí *protestantismu.$V letech 1536–1538 a od roku 1541 žil v Ženevě, zprvu jako profesor teologie, poté jako faktický vládce městské *republiky; postupně zde nastolil tvrdý netolerantní režim řízený konzistoří (obětí se stal i španělský anatom, lékař a přírodovědec Michael *Servet). Ženeva se pod Kalvínovým vedením stala evropským centrem reformace. Z díla: //Christianae religionis institutio// (Zásady křesťanské víry, 1536, česky: //Učení náboženství křesťanského//. Pardubice: F. Hoblík, 1890, 1895, 2. sv.; //Instituce učení křesťanského náboženství//. Praha: Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, 1951). (Jaroslav Malina)