zařízení (síť stok) sloužící k&nbsp;odvádění, popřípadě vyčištění odpadních a&nbsp;srážkových vod z&nbsp;lidských sídel. Poprvé se objevuje na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('východ, Přední')">*Předním východě</span>, kde byla již od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pravěk')">*pravěku</span> součástí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sídliště')">*sídlišť</span> a&nbsp;její rozsah a&nbsp;význam se zvýšil zvláště ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městech</span> (od počátku 4. tisíciletí př. n. l.). Kanalizace zde měla zpravidla dvojí účel. Sloužila jako svod dešťové vody do velkých nádob nebo do zděných a&nbsp;hliněných cisteren a&nbsp;k&nbsp;odvodu splašků z&nbsp;příbytků (včetně <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('palác')">*paláců</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrámů</span>) do sběrných otevřených kanálů. Nejstarší formou odpadního kanálu byl otevřený žlábek ve tvaru U, ústící do trativodu. Od konce 3. tisíciletí př. n. l. se setkáváme i&nbsp;s&nbsp;hliněnými trubkami o&nbsp;délce jednoho „lokte“, vyráběnými na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kruh, hrnčířský')">*hrnčířském kruhu</span> nebo na rotační desce hrnčíři. Potrubí bylo spojováno zasunutím do „límce“ a&nbsp;utěsňováno asfaltem. Ve větších městech (například <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aššur')">*Aššur</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babylon')">*Babylon</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Byblos')">*Byblos</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jeruzalém')">*Jeruzalém</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ninive')">*Ninive</span>) existovaly od konce 2. tisíciletí př. n. l. i&nbsp;kanalizační větve, ústící do zděných stok a&nbsp;šachet (přepadových septiků). Některé z&nbsp;cihlových stok vysokých až l m měly klenbu nebo byly kryty kamennými deskami. V&nbsp;mezopotamských, anatolských a&nbsp;syropalestinských městech byla kanalizace součástí drenáží, které odvodňovaly mokřadla a&nbsp;prohlubně na cestách a&nbsp;ulicích. V&nbsp;l. tisíciletí př. n. l. ústily sběrné stružky a&nbsp;trubkovody do tzv. studnic (technické) vody, používané k&nbsp;mytí a&nbsp;zavlažování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zahrada')">*zahrad</span>.$<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('archeologie, sídelní')">*Sídlištní archeologie</span>, která věnuje v&nbsp;poslední době stále větší pozornost výzkumu infrastruktury starověkých měst, považuje za kanalizaci v&nbsp;podstatě všechny rozvody, tedy i&nbsp;přívody vody (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vodovod')">*vodovod</span>) z&nbsp;přirozených zdrží (prameny, rybníky, jezera) a&nbsp;toků (potoky, řeky) k&nbsp;příbytkům. Zásobování obyvatel měst pitnou a&nbsp;technickou vodou patřilo k&nbsp;předním povinnostem státní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('správa')">*správy</span>. Vrchol kanalizační <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technika')">*techniky</span> představuje nález tzv. „čističky“ z&nbsp;města <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Uruk')">*Uruku</span> (jižní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámie</span>, 6. století př. n. l.), kde byly mechanické nečistoty ve zděné zdrži o&nbsp;rozměrech 3x5xl m odstraňovány pomocí sedimentačních mezistěn a&nbsp;rákosových rohoží. (Blahoslav Hruška)