vysoký dvorský *úředník, správce kanceláře (královské, prezidentské, univerzitní či biskupské); v *českých zemích se poprvé uvádí v době *vlády Soběslava I. (tj. v letech 1025–1140). Kancléř odpovídal za obsah královských listin, byl královým rádcem a důvěrníkem (řešil otázky diplomatické), byl nejvýznamnějším úředníkem českého *státu, vybírán z panského stavu, jmenován na pět let. Společně se zrušením České královské kanceláře (1749) skončila i tato funkce, později (1753) byla opět formálně obnovena, ale spojena s rakouským kancléřstvím. Od vzniku České republiky vede Kancelář prezidenta republiky. (František Čapka)