v širším slova smyslu označuje požírání jedinců vlastního, popřípadě příbuzného druhu. V případě člověka se označuje také jako *antropofagie; jde o pojídání lidského masa a zvláště některých vnitřních orgánů (například *srdce, *jater aj.), praktikované zřejmě už v *paleolitu, ale i v zemědělských kulturách počínaje *neolitem. Jako jeden z nejstarších dokladů antropofagie bývají uváděny nálezy z prostředí //*Homo antecessor// v *Atapuerce ve Španělsku, //*Homo erectus// v *Čou-kchou-tien v Číně a //*Homo neanderthalensis// v Krapině v Chorvatsku; ale nálezy fragmentace kosterních pozůstatků, které zde *antropologie registruje, ještě nemusí být dokladem konzumace.$Kanibalismus byl součástí celého souboru sociálních a *rituálních zvyklostí. Často se pojil s představou přenosu oceňovaných vlastností pojídané osoby (statečnosti, síly, obratnosti apod.).$Zvláštní formu představuje endokanibalismus, obřadní pojídání zesnulých jedinců z vlastního *společenství; v minulosti byl patrně rozšířen – například u mnoha etnik Ameriky: nebožtík byl spálen a jeho popel a rozdrcené *kosti se rozmíchaly v rituálním nápoji, který pozůstalí vypili, ve víře, že v nich tak bude zemřelá osoba žít dál. V předkolumbovské a částečně i v pokolumbovské *Mezoamerice představoval kanibalismus význačný náboženský *akt, související s rituály lidských *obětí. Informace z mayského *Yucatánu v koloniálním období hovoří o mase lidských obětí, které bylo považováno za posvátnou potravu, neboť povyšovalo člověka pojídajícího tělo obětovaného na úroveň *bohů. Podobně *Aztékové španělským dobyvatelům, které pokládali za bohy, nabízeli jídlo prosycené lidskou krví. *Španělé také pozorovali, jak při aztéckých obětních *obřadech člověk, zosobňující určité aztécké božstvo, konzumoval lidské maso. Nejúplnější dokumentace rituálního kanibalismu pochází právě z aztéckého prostředí. Z těstové hmoty zvané //tzoalli//, uhnětené z rozdrceného amarantu, *medu a lidské krve, modelovali Aztékové figury bohů, například *Huitzilopochtliho, nebo horských duchů. Při obřadech *měsíce Panquetzaliztli věšeli tyto figury vysoko do větví stromů //xocolli// nebo je rituálně „zastřelili“, a pak je pojídali (obřad se příznačně nazýval //tecualo//, „pozření božstva“). *Misionáři dokonce zpočátku tento rituál přirovnávali ke křesťanskému *přijímání *Kristova těla. Jednalo se však o magický úkon, jehož smyslem byla představa, že se obřadníci takto stávají spolustolovníky bohů, s nimiž mohou rozmlouvat. Nejvyhrocenější formou rituálního kanibalismu byl obřad //tlacatlacualli//, během něhož se části těla obětovaného uvařily v *kotli spolu s *kukuřicí a kořením. Tento pokrm – zároveň tedy i komunikace s bohy – byl vyhrazen *nobilitě. (Jaroslav Malina, František Vrhel)