etnikum *drávidského původu žijící v jihoindickém *státě Karnátaka a na území přilehlých svazových států Ándhrapradéš, Tamilnádu, Kérala a Maháráštra. *Jazyk (*kannadština) patří do jižní větve *drávidské rodiny; celkový počet mluvčích se odhaduje na 44 milionů (v roce 2005). První epigrafické památky v kannadštině se datují do 5. století n. l., počátky kannadské literatury lze zaznamenat od 9. století. Ve *starověku i *středověku se na území Karnátaky vystřídala řada mocných a kvetoucích státních celků: *království Západních Gangů a Kadambů (4.–6. století), Čálukjovců z Bádámi (6.–8. století), Ráštrakútovců (8.–10. století), Západních Čálukjovců (10.–12. století) a Hójašálů (10.–14. století), z nichž každé přispělo k rozvoji kannadské kultury, vzdělanosti, literární tvorby a umění. K všestrannému rozmachu přivedli říši vládci Vidžajanagaru (1336–1565), posledního hinduistického státu na jihu Indie. Po jeho rozpadu a období politické roztříštěnosti vytvořil Haidar Alí v polovině 18. století v karnátackém Maisúru mocný muslimský *sultanát. V roce 1799 byl Maisúr dobyt *vojsky britské Východoindické společnosti a předán dynastii Odejárů závislé na *Britech.$Po vyhlášení nezávislosti byl tento knížecí stát integrován do Indické unie, v roce 1956 rozšířen o kannadské oblasti států Madrás, Bombaj a Haidarábád, v roce 1973 přijal historické jméno Karnátaka. Více než 70 % obyvatel pracuje v *zemědělství, rozvíjí se těžební průmysl, slévárenství a strojírenská výroba. Překotný rozvoj v poslední době doznaly informační technologie a *biotechnologie. Hlavním *náboženstvím Kannadců je *hinduismus, část se hlásí k *džinismu, *islámu a *křesťanství. (Jan Filipský)