od 4. století příslušník stavu duchovních při katedrálním nebo kolegiátním *kostele, zabývající se liturgickými *obřady a pomáhající *biskupovi při správě *diecéze; jejich jména zachycoval seznam zvaný *kánon. Od 11. století se rozlišují kanovníci světští a kanovníci řádoví; světští (či titulární) kanovníci konají společně liturgické obřady, ale nepraktikují společný život ani *společenství majetku, obživu jim zajišťují prebendy (pevné důchody), naproti tomu kanovníci řádoví vedou společný život v *opatství, žijí v *chudobě a zříkají se vlastnictví svých statků (řídí se *řeholí sv. *Augustina [354–430]). (František Čapka)