vlastněné kulturní statky, jejichž disponibilní výše závisí na úrovni dosažené *socializace a *enkulturace. Míra a forma kulturního kapitálu determinuje pozici jednotlivce v *sociálním poli. Jeho reprodukce je zajištěna vzdělávacím systémem *společnosti a rodinným dědictvím. Pojem kulturní kapitál poprvé použil francouzský politik a ekonom Anne Robert Jacques Turgot (1727–1781), avšak jeho základní principy popsal až francouzský sociolog Pierre Félix *Bourdieu (1930–2002) v díle //La Reproduction: Éléments pour une théorie du système d’enseignement// (Reprodukce: Prvky teorie vzdělávacího systému, 1970). Bourdieu kulturní kapitál dále rozlišil na 1) objektivovaný kulturní kapitál, 2) inkorporovaný kulturní kapitál a 3) institucionalizovaný kulturní kapitál. Objektivovaný kulturní kapitál vystupuje v podobě *artefaktů a zahrnuje kulturní statky, jako jsou například knihy, umělecká díla nebo technické přístroje. Inkorporovaný kulturní kapitál je součástí *habitu, neboť zahrnuje znalosti, schopnosti a dovednosti, které si konkrétní jedinec osvojil v průběhu své socializace a enkulturace. Součástí inkorporovaného kapitálu je schopnost jednotlivce adekvátně se pohybovat v *sociálním prostoru a takové vzorce chování, jako jsou *vkus, preference nebo distinkce. Jeho nabytí souvisí s časovou investicí jedince, neboť tento typ *kapitálu nelze delegovat. Institucionalizovaný kulturní kapitál zahrnuje doklady (vysvědčení a diplomy) nebo potvrzení o absolvování určitého stupně vzdělání. Dosažení určitého titulu opravňuje jedince vykonávat určité povolání a tím proměnit tento typ kapitálu v *ekonomický kapitál.$Prostřednictvím kulturního kapitálu může jedinec rozvíjet schopnost *kulturní inovace, posilovat svoji *sociální mobilitu a rozšiřovat *symbolickou moc. V konkrétním kulturním kontextu kulturní kapitál aktivně ovlivňuje diferenciaci vkusu, recepci uměleckých děl a kvalitu intelektuální *tvořivosti. Současně funguje jako diferenciační znak určité *sociální vrstvy nebo *třídy. (Barbora Půtová)