historický *region a historická a archeologická *lokalita, dnes 50 km severně od Násiríje (Irák). Místní jméno se původně asi vztahovalo k území celého *městského státu s hlavními centry v Girsu (dnešní Telló), vlastní Lagaši (dnešní al-Hibá) a v Nina-Sirara (dnešní Surghul). Podrobnější údaje jsou k dispozici z výzkumů na Telló (Girsu) a al-Hibá (Lagaš). Zdejší osídlení sahá od doby *obejdské kultury po rané 1. tisíciletí př. n. l. Francouzský výzkum Telló i následné drancování opuštěného naleziště domácími výkopci poskytly fragmenty jednotlivých původních *kontextů až po období 19.–17. století př. n. l., dále též značné množství soudobého archeologického mobiliáře včetně několika tisíc hospodářských, správních, historických a literárních sumerských klínopisných textů a řady výtvarně i filologicky velmi cenných památek 3. tisíciletí př. n. l. (asi 40 celých i zlomkovitých plastik lagašského vladaře *Gudey). Na al-Hibá byly odkryty zbytky dvou *chrámů, Ibgalu bohyně *Inanny a Bagary boha Ningirsua. Inannin Ibgal s vnějším ohrazením oválného půdorysu byl chráněn sérií 14 základových obětin s Ur-Nanšeovými a Eannatumovými nápisy. Pochází odtud hojný mobiliář, mimo jiné nálezy *keramiky z jihozápadního Íránu, patrně doklad o plenění Eannatumových vojáků při útoku na *Elam. Rovněž zde byla získána řada otisků pečetí na *hlíně, některé se jménem Eannatumovým. Dále zde byla zachycena správní budova raně dynastické doby. Z naleziště pochází asi 30 hospodářských a historických klínopisných textů. Ningirsuův chrám Bagara byl přestavován rovněž za Gudey a v 18. století př. n. l. V 27–26. století př. n. l. uznávala Lagaš svrchovanost kišských *králů (*Kiš). Samostatně vystoupil teprve Ur-Nanše, který se zřejmě rozešel s tradiční společenskou elitou a své postavení upevnil úspěšnými podniky hospodářskými, zejména rozsáhlým osídlováním venkova doprovázeným zakládáním *svatyní a zřizováním závlahových a komunikačních kanálů, a též vojenskými výpravami. Vrcholu své moci dosáhla Lagaš za Ur-Nanšeova vnuka Eannatuma, za něhož směřovaly lagašské útoky na východ (Elam), sever (*Subartu, *Mari) i jih (*Umma, jíž vnutil mírovou smlouvu [*mír], zachycenou na proslulé „Supí *stéle“). Jeho nástupci byli již ovšem nuceni se značným úsilím odvracet následky jeho expanzivní politiky (Entemena) a na další výboje posléze rezignovali. Z doby vladaře Entemeny (jiné čtení Enmetena) známe první mezistátní smlouvu klínopisné mezopotamské *civilizace mezi Lagaší a *Urukem. Za blíže neznámých okolností přešel výkon státní moci v Lagaši na nejvyšší kruhy kněžstva (Enentarzi). Jejich neuvážené kořistění ze společných zdrojů na úkor širších vrstev chrámových obcí vyvolalo sociální napětí, v jehož důsledku přistoupil vladař *Uruinimgina (tradiční čtení Urukagina) k svým „reformám“. Pokusil se stanovit spravedlivěji režim společného užívání nemovitého i movitého chrámového vlastnictví, snížil *daně, zrušil dluhy a vyhlásil i některá nařízení z oblasti *trestního práva. Než však mohla tato politika přinést výsledky, zhroutila se Uruinimginova *vláda pod náporem vojsk sousední Ummy, vedeným jejím králem *Lugalzagesim. Po roce 2200 př. n. l. hrála pak Lagaš významnější roli již jen za teokraticky orientovaného, umírněného a „všeobecný blahobyt“ podporujícího Gudey, jehož *správa ovšem představovala pozoruhodnou syntézu tradičních postupů sumerských městských států a *inovací, zavedených akkadskými panovníky (například ukládání všeobecné pracovní povinnosti, „roboty“). Po násilné *anexi prvním panovníkem III. dynastie z Uru poklesla Lagaš na úroveň provinčního střediska, přesto však máme z této doby nálezy několika desítek tisíc hospodářských a správních klínopisných textů. Ve 2. století př. n. l. soustředil zdejší vladař Adad-nadin-achché většinu dávných Gudeových soch do chrámové architektury, kterou v Lagaši zbudoval, takže k jejich novodobému objevu dopomohlo i jejich soustředění na jedno místo. (Petr Charvát)