německý filozof, matematik, logik, přírodovědec; jeden z&nbsp;posledních polyhistorů evropské vzdělanostní kultury. Autor koncepce konstruktivní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('filozofie vědy')">*teorie vědy</span>, která v&nbsp;sobě sjednocovala prvky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('empirismus')">*empirismu</span>, zejména Johna <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Locke, John')">*Locka</span>, a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('racionalismus')">*racionalismu</span> Gottfrieda Wilhelma <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Leibniz, Gottfried Wilhelm von')">*Leibnize</span> a&nbsp;Christiana Wolffa (tímto syntetickým pokusem ovlivnil Lambert Immanuela <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kanta</span>, který chtěl původně dedikovat svou //Kritiku čistého rozumu// právě Lambertovi).$Metodologickým <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('paradigma')">*paradigmatem</span> všech věd je podle Lamberta <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('matematika')">*matematika</span>; naproti tomu odmítal jako základ vědy axiomatizaci (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('axiom')">*axiom</span>). Místo axiomů musí počátek vědecké teorie tvořit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('postulát')">*postuláty</span>, které Lambert chápal jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('norma')">*normy</span> jednání (téměř doslovně totéž pojetí použil také Kant). Lambert vypracoval několik zásad a&nbsp;tezí, které platí v&nbsp;matematice a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('logika')">*logice</span> do současnosti; v&nbsp;logice jsou to tzv. Lambertovy diagramy, v&nbsp;teorii vědy věta, že stupeň vědeckosti teorie odpovídá míře její kvantifikovatelnosti, v&nbsp;matematice důkaz, že π je iracionální číslo. Mimořádný přínos znamenalo jeho dílo pro geometrii. Jeho posmrtně publikovaná práce //Theorie der Parallellinien// (napsáno1766, publikováno in //Leipziger Magazin für reine und angewandte Mathematik//, 1786) obsahuje dokonce teze, které se staly základem moderních neeukleidovských geometrií. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Horyna, Břetislav')">Břetislav Horyna</span>)