(z němčiny: //Landgraf//, der, „lanckrabě“), od 12. století titul pro zástupce královských práv v oblasti, v nichž náležela knížecí moc samotnému *králi (například v Durynsku), případně tam, kde mohla být pro dobro říše omezena (například Alsasko). Původně byl obdařen vysokou soudní, správní, vojenskou a finanční pravomocí (byl předsedajícím soudcem *zemského soudu, od 13. století zemským pánem lanckrabství) a měl udržovat *zemský mír. Později byl užíván titul i pro další *knížata (František Čapka)