(též zemský mír), prozatímní smlouva panovníka se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stav, společenský')">*stavy</span> (jindy se uvádí, že se jednalo o&nbsp;nařízení panovníka), uzavíraná na úrovni <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemí</span>, respektive krajů, jež obsahovala zákaz násilí, loupeží a&nbsp;rušení veřejného pořádku; od 11. století ve Francii a&nbsp;v&nbsp;Německu, v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země, české')">*českých zemích</span> od konce 14. století. Nejvyvinutější byl landfríd ve Slezsku, nejstarší z&nbsp;roku 1275. Na Moravě byl první landfríd roku 1387 jako nařízení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('markrabě')">*markhraběte</span> Jošta (1351–1411), další pak z&nbsp;ledna 1389, uzavřený Joštem, olomouckým <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('biskup')">*biskupem</span> Mikulášem III. z&nbsp;Riesenburgu (zemřel 1397) a&nbsp;vratislavským biskupem Václavem Lohnickým (zemřel 1419). V&nbsp;Čechách význam landfrídu vzrostl po husitských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka')">*válkách</span> (podporoval je Zikmund Lucemburský [1361–1437]), nejstarší byl plzeňský (již z&nbsp;let 1419–1420), významný byl také východočeský (základ obnovy celozemské správy – Jiří z&nbsp;Poděbrad [1420–1471]). Svůj význam si udržely landfrídy ještě za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jagellonci')">*Jagellonců</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Habsburkové')">*Habsburkové</span> je však zrušili. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>)