švýcarský filozof; jeden z&nbsp;hlavních představitelů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, filozofická')">*filozofické antropologie</span>. Studium filozofie na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitě</span> v&nbsp;Basileji zakončil v&nbsp;roce 1939, v&nbsp;roce 1949 se habilitoval v&nbsp;Mohuči a&nbsp;následně v&nbsp;roce 1951 získal profesuru na Freie Universität v&nbsp;Berlíně; nakonec působil na univerzitě v&nbsp;Haifě. K&nbsp;nejvýznamnějším Landmannovým dílům patří //Der Mensch als Schöpfer und Geschöpf der Kultur: Geschichts- und Sozialanthropologie// (Člověk jako tvůrce a&nbsp;výtvor kultury: Historická a&nbsp;sociální antropologie, 1961) a&nbsp;//Philosophische Anthropologie: Menschliche Selbstdeutung in Geschichte und Gegenwart// (Filozofická antropologie: Lidské sebeurčení v&nbsp;dějinách a&nbsp;současnosti, 1964). Studoval člověka jako tvůrce kultury a&nbsp;svůj přístup označoval jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, kulturní')">*kulturní antropologii</span>, i&nbsp;když se jeho pojetí kulturní antropologie liší od zavedené koncepce oboru. Kulturní antropologie je podle Landmanna antropologií budoucnosti. Kulturní antropologie je v&nbsp;jeho pojetí antropologií objektivního ducha, který se projevuje v&nbsp;kulturních artefaktech a&nbsp;existuje nezávisle na jedinci. Objektivní duch umožňuje existenci subjektu – žíly kultury musí člověk prokrvit vlastní subjektivitou. Kulturní antropologie v&nbsp;jeho pojetí studuje živočišnou i&nbsp;duševní stránku člověka a&nbsp;aspiruje tak na komplexní vědu o&nbsp;člověku. $Člověk je bytost chudá na instinkty, která není ve svém chování úzce determinována <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('příroda')">*přírodou</span>. Charakteristickými rysy člověka jsou podle Landmanna tvořivost (//Homo sapiens //je// Homo creator//) a&nbsp;lidská svoboda. Svoboda člověka spočívá právě v&nbsp;jeho nezávislosti na instinktech a&nbsp;současně ve svobodě sebeurčení a&nbsp;sebezdokonalení, které se uskutečňují tvorbou kultury. Tvořivost, kterou člověk nahrazuje řízení svého chování instinkty, spočívá v&nbsp;kulturní tvorbě – //Homo creator// se zvěčňuje v&nbsp;//creatum// kultury. Současně je však člověk formován a&nbsp;během života řízen kulturní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice, kulturní')">*tradicí</span>, která však neřídí chování člověka rigidně a&nbsp;dovoluje mu nové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('interpretace')">*interpretace</span> a&nbsp;změny kulturních tradic nebo vytváření nových.$Člověk v&nbsp;jeho pojetí je bytostí se základní živočišnou vrstvou, nad níž se nachází duševní vrstva, která teprve činí člověka člověkem. Tyto dvě složky člověka jsou neoddělitelné, a&nbsp;proto i&nbsp;postrádá smysl pouze přírodovědně nebo jen filozoficky orientované antropologie. V&nbsp;tomto smyslu pokračuje v&nbsp;tradici filozofické antropologie Helmutha <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Plessner, Helmuth')">*Plessnera</span> a&nbsp;Maxe <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Scheler, Max')">*Schelera</span>. Člověk je tvůrcem a&nbsp;současně produktem kultury, která má svou samostatnou existenci. Landmann ve svém přístupu rezignoval na historické a&nbsp;evoluční vymezení člověka a&nbsp;upřednostňuje typologický přístup. Nicméně pracuje s&nbsp;konceptem historicity kultury. Člověk se setrvale mění a&nbsp;dokončuje vlivem stále nových kulturních výtvorů, které jsou jeho dílem. Historická dimenze kultury je příčinou existence různorodosti kultur, každé z&nbsp;nich pak odpovídá i&nbsp;určitý typ člověka. Co zůstává neměnné, je nutnost, aby člověk setrvale nabýval nových podob vlivem své tvořivosti a&nbsp;svobody sebeurčování a&nbsp;sebezdokonalování. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>)