složitý alumosilikát sodný s cizím aniontem síry; poměrně tvrdá (Mohsova stupnice 5,5) opakní *hornina modrého zabarvení, sahajícího od světlých odstínů až po indigovou modř. Příměs kyzu železného mu může dát i zelenavý nádech (a zvýšit tvrdost na 6,5 Mohsovy stupnice). Patrně jediným, kulturám *Předního východu dostupným nalezištěm bylo údolí řeky Kokča v afghánském Badachšánu, kde se vyskytuje v žilách při vrcholech vápencových hor v nadmořské výšce 1500–5000 m. Odtud polodrahokam, jen zhruba očištěn od vápencové matečné horniny, putoval po souši obchodními *stezkami přes různá překladiště a zpracovatelská střediska (Šahre Sochta, Tepe Hissar) do *Tepe Gaury, kde se jeho cesta patrně větvila do *Mezopotámie nebo dále do *Sýrie a *Egypta. Přestávky v dodávkách v raně dynastické době I, chronologické rozdíly mezi doklady z Tepe Gaury a jižního *Sumeru naznačují, že obchod lapisem lazuli prodělával peripetie, jejichž pozadí zatím nelze zcela osvětlit. V raně dynastické době II, ve 2. čtvrtině 3. tisíciletí př. n. l., se přísun postupně obnovil a lapis lazuli dosáhl maximálního ocenění. Od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. přicházel lapis lazuli do Mezopotámie také po moři prostřednictvím *civilizace z údolí Indu (*kultura, harappská). Lapis lazuli sloužil k zhotovování drobných *korálků, pečetítek a *amuletů. Vynikající exempláře z královských *hrobů v *Uru jej představují rovněž jako výplň ozvučných skříní – *hudebních nástrojů, schránek, hracích desek nebo součást kompozitních plastik. V podobě očí, obočí nebo vousů velmi často oživoval lidské i zvířecí sošky. Uplatňoval se rovněž na honosném ceremoniálním náčiní (destičky s nápisy, *nádoby, *brousek, rukojeť dýky, hlavice žezla). Vzhledem k své textuře a tvrdosti byl používán vždy spíše tak, aby působil především svou barevnou hmotou, méně již detailním povrchovým pojednáním (rytinou apod.).$Na Předním východě patřil lapis lazuli k mimořádně cenným *surovinám po celý *starověk (ve starobabylonském období přesahoval až dvojnásobně hodnotu *stříbra), tvořil součást královských darů; až do sásánovského období z něho vznikaly drobné luxusní předměty a pečetní válečky. Poté, co přestaly sloužit původnímu účelu, byly znovu a znovu přepracovávány (*depot pečetních válečků v řeckých Thébách). Ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. se z *minerálů obsahujících *měď tavila imitace polodrahokamu, takže mezopotamské písemnosti počaly rozlišovat „lapis lazuli z hor“ a „lapis lazuli z pece“. Drcený lapis lazuli se užíval k výrobě barev (přírodní ultramarín. *Aššurnasirpal hovoří o využití v nástěnné malbě; jde ovšem o slepou cestu, protože lapis lazuli bledne v kyselém prostředí. (Nesloužil však ani jako *barvivo v glazurách pro babylonskou Ištařinu bránu a cestu procesí, jak se někdy uvažuje, protože v žáru ztrácí svou modř.)$Modrá barva měla ve starověku symbolický význam a magický podtext, který se přenesl na polodrahokam. Běžně se s ním tudíž setkáváme v mezopotamských zaklínáních a v *rituálech. (Jana Součková)