dnešní Sinkara, *archeologická lokalita 100 km severozápadně od Násiríje (Irák). Osídlení od nejstarší fáze kultury *obejdské, v písemných pramenech od doby *džemdet-nasrské. Monumentální architektura doložena již v období raně dynastickém; stavělo se tu i za III. dynastie z Uru. Z 19. století př. n. l., kdy se Larsa stala jednou z regionálních mocností sumerské politiky, pochází odkrytý půdorys *paláce *krále Núr-Adada (1865–1850 př. n. l.) a rovněž drobné nálezy včetně asi 70 hospodářských a právních klínopisných textů. *Město bylo obleženo vojsky babylonského krále *Chammurapiho a dobyto za použití těžké ženijní *techniky (obléhací věže, beranidla, nasypávání obléhacích ramp). Z iniciativy téhož panovníka byl poté od základu přestavěn starší chrámový *komplex Ebabbar boha *slunce Šamaše (*Utu), pocházející snad již z dob krále Rím-Sína (1822–1763 př. n. l.), a opatřen mimo jiné fasádami zdobenými spirálovitě vinutými polosloupy. Tradici výzdoby tohoto druhu rozvinuli později architekti kassitských panovníků. Chrámové budovy poskytly hojný nálezový mobiliář včetně asi tří set hospodářských, historických a právních klínopisných textů (i zlomky *Chammurapiho zákoníku). Pod podlahou jedné z místností přiléhajících k nádvoří *chrámu byl v čase nouze, snad za protibabylonské vzpoury roku 1738 př. n. l. (11. rok *vlády krále Samsu-iluny), ukryt v keramické nádobě inventář dílny pana Ilšu-ibníšu, zlatníka, pracujícího na oficiálních (chrámových?) zakázkách. Obsahoval úředně zapečetěné sáčky s přesně odváženým množstvím drahých *kovů a se zápisy těchto vah, dále zlatnické nářadí, ingoty, kovadlinku, sérii 67 závaží, dva pečetní válečky, suroviny a šrot z drahých kovů a konečně hotové *šperky – závěsky, náušnice a dva *medailony opatřené granulovanou a filigránovou výzdobou ze *zlata a *stříbra. Město 19.–18. století př. n. l.(?) bylo obehnáno *hradbami s pěti *branami. Uvnitř hradeb se nacházely chrámové a správní čtvrti, jakož i obytná zástavba, za hradbami pak prostorné rezidence významnějších osobností, ale též řemeslnické čtvrti (hrnčíři). Archeologicky doloženo rovněž osídlení z doby kassitské (14–13. století př. n. l.), 12.–11. století př. n. l., novobabylonské (7.–6. století př. n. l.), helénistické a parthské. (Petr Charvát)