-gis, m., hrtan, je prvním oddílem dolních cest dýchacích. Leží před *hltanem //(pharynx)// a je pod *kůží na krku viditelný a hmatný (zřetelněji u mužů jako „*jablko Adamovo“, „ohryzek“ – //prominentia laryngea//). *Kraniálně navazuje na //*pars laryngea pharyngis//, kaudálně pokračuje do *průdušnice. Jeho podkladem jsou chrupavky – //*cartilagines laryngis//, které jsou vzájemně pohyblivě spojeny pomocí *kloubů – //*articulationes laryngis// a vazů – //*syndesmosis laryngis//. Pohyby jednotlivých částí hrtanu zajišťuje soubor svalů – //*musculi laryngis//. //Larynx// je zavěšen na *jazylce prostřednictvím vazů a svalů, u dospělých se hrtan promítá na krční páteř v rozsahu obratlů C4–6, u *novorozenců a malých dětí je umístěn kraniálněji ve výši obratlů C2, 3–4. Uvnitř laryngu se nachází hrtanová dutina – //*cavum laryngis//, která je vystlána načervenalou sliznicí s víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami. Pouze na hlasových vazech je vrstevnatý dlaždicový epitel, který má nažloutlou barvu. Ve sliznici jsou četné žlázky //(glandulae laryngeae)// a uzlíky lymfoidní tkáně. Největší nakupení lymfatické *tkáně je v horní části laryngu a označuje se jako //tonsilla laryngea//, jež je součástí *Waldayerova mízního okruhu. Podslizniční vazivo je v povrchové vrstvě řídké, v hloubce je zahuštěno v //*membrana fibroelastica laryngis//. Na frontálním řezu má hrtanová dutina tvar přesýpacích hodin a je ji možno rozdělit na tři oddíly. Horní oddíl //*vestibulum laryngis//, prostřední oddíl //*glottis// a dolní //*cavum infraglotticum//.$Kromě funkce respirační (dýchací) se hrtan podílí na tvorbě hlasu (funkce fonační). Obě funkce – průchod vzduchu při dýchání i vznik hlasu – jsou spojeny s postavením hlasových vazů, které jsou od sebe při dýchání rozevřeny (respirační poloha) a při tvorbě hlasu se hlasové vazy napínají a přikládají k sobě (fonační poloha). Vzduch, který je přes takto uzavřenou hlasivkovou štěrbinu vydechován „rozrazí“ obě *hlasivky od sebe a sloupec vzduchu nad nimi se rozechvěje (princip retní píšťaly). Výška *tónu závisí na délce hlasivek, jejich napětí a tvaru. Intenzita tónu je ovlivněna silou procházejícího vzduchu a tón, který takto vzniká, je slabý a řezavý. Charakteristickou barvu získá až po formování pomocí rezonačních dutin (hltan, *dutina nosní, *dutina ústní, *dutiny paranazální, *hrudník). K přeměně hlasu na hlásky dochází v dutině ústní, kde jsou tóny pomocí *jazyka, *zubů, *rtů a *patra formovány na řeč (artikulace). Řeč sama je však funkcí *mozkové kůry. (Ladislava Horáčková, Lenka Vargová)