francouzský filozof, antropolog a sociolog vědy. Původně vystudoval filozofii a byl ovlivněn filozofem vědy Michelem Serrem. Jeho profesní růst byl spojen se zájmem o antropologii a klasickým terénním výzkumem v Pobřeží slonoviny, kde se zabýval industrializací a *dekolonizací. Později využil antropologickou zkušenost při zúčastněném pozorování vědců. Společně s antropologem vědy Stevem Woolgarem v knize //Laboratory Life: Social Construction of Scientific Facts// (Život v laboratoři: Sociální konstrukce vědeckých faktů, 1979) se zaměřil na vědce v endokrinologickém výzkumu. Pozorování vědců odhalilo, jak významně se rozchází ideál vědeckého výzkumu a každodenní praxe. Téma teorie a dějin vědy Latour rozpracoval v monografii o slavném francouzském biologovi Lousi Pasteurovi (1822–1895), vydané v anglickém překladu pod názvem //The Pasteurisation of France// (Pasteurizace Francie, 1984). Postupně radikalizoval sociálně konstruktivistický přístup k vědě a ukázal, jak data tzv. tvrdých věd závisejí na mnoha společenských faktorech, které významně utvářejí předmět vědy i způsoby prezentace výsledků a jejich prosazování. V práci //Science in Action: How to Folow the Scientists and Engineers Through Society// (Věda v akci: Jak sledovat vědce a inženýry skrze společnost, 1987) například popsal, jak je při výzkumu *genů využíváno přístrojů a institucí, o jejichž funkci a struktuře nemají ani sami vědci přesné představy. V titulu //Nous n’avons jamais été modernes: Essai d’anthropologie symétrique// (Nikdy jsme nebyli moderní: Esej o symetrické antropologii, 1991) postihl Latour principy moderního myšlení upínající se k čistým kategoriím *objektu a *subjektu, *kultury a *přírody. Podle Latoura však toto myšlení nelze důsledně aplikovat, neboť kategorickému třídění se vzpírá hybridní povaha zkoumaných objektů. Proto navrhl koncept tzv. symetrické antropologie, jejímž cílem je sledovat produkci objektů vědy i poznávajících subjektů. Symetrická antropologie se snaží přemostit reduktivní modernistické kritiky spočívající v naturalizaci, diskurzivizaci a sociologizaci. V díle //Pandora’s Hope: Essays on the Reality of Science Studies// (Pandořina naděje: Pojednání o realitě ve vědeckém výzkumu, 1999) se věnoval fenoménům vědeckého realismu a „vědeckých válek“, které vědci mezi sebou vedou proto, aby docílili úspěchů svých koncepcí. Mezi významná díla patří kniha //Politiques de la nature //(Politika přírody, 1999), v níž se v politických souvislostech zabýval konceptem přírody. V pozdějších fázích rozvinul tzv. posthumanistickou perspektivu vyjádřenou v jeho teorii aktérských sítí (//actor network theory// – ANT). Tato teorie tvrdí, že lidští aktéři jsou v četných interakcích s aktéry nelidskými (například *bakteriemi, *technologiemi apod.) Teorie aktérských sítí je přehledně představena v knize //Reassambling the Social: An Introduction to Actor Network Theory// (Nové ustavení sociálna: Úvod do teorie aktérských sítí, 2005). Důsledky teoretických a epistemologických posunů, které byly učiněny v jednotlivých krocích Latourovy badatelské dráhy, vynesly na povrch důležitou sociální oblast, jež může být označena jako politika věcí. Sborník //Making Things Public: Athmosphere of Democracy //(Udělejme věci veřejnými: Prostředí demokracie, 2005), který Latour editoval společně s Peterem Weibelem, se vydává právě tímto směrem.$Latour ve svém díle dokázal využít antropologické zkoumání k postižení tvorby vědění a sociotechnického prostředí v současných rozvinutých společnostech. Jeho dílo ve svém celku otevřelo pole pro antropologii vědy a pozitivní ohlas získalo zejména mezi antropology a filozofy vědy. Mezi představiteli exaktních věd je naopak často traktováno jako útok na vědeckou autoritu. (Michal Tošner)