1. významný žánr evropské středověké epiky zachycující život křesťanských *světců – opírá se o ústní *tradici, popisuje zejména *zázraky a skutky lidí, které přispěly k tomu, že jsou považováni za svaté. Začala se konstituovat ve 2. století, kdy vznikala //Acta martyrum// (Skutky mučedníků), popisující smrt *křesťanů, kteří položili život za *víru. Legendy plnily funkci příkladu pro ctnostný život. Důležitým obdobím pro vývoj legend byla karolínská doba.$Jednotlivé legendy byly záhy spojovány do sbírek; pro *české země měla například význam //Legenda Austriaca// (Rakouská legenda) a vůbec nejrozšířenější //Legenda aurea// (Zlatá legenda). V českých zemích (z období do 14. století) rozeznáváme podle tematického zaměření legendy: cyrilometodějské (panonské), václavsko-ludmilské, vojtěšské, prokopské – psané staroslověnsky, latinsky a staročesky. Do českého písemnictví se tradice legend vrátila v pobělohorské době v podobě dramatické (jezuitské školské drama, lidové hry, jako například //Hra o svaté Dorotě//); jako literární žánr byla legenda kultivována také v moderní literatuře, počínaje *romantismem;$2. atraktivní příběh-smyšlenka nepodložený skutečností, vyprávějící o neobyčejných událostech, skutcích a osudech zpravidla známých, významných či populárních osobností. (František Čapka, Jaroslav Malina)