1. ve starověkém *Římě základní vojenská jednotka, v nejstarším období hotovost celého *města, později měl každý z *konzulů jednu legii, s rozmachem Říma počet legií stoupal. Služba v nich byla původně občanskou povinností (konaly se odvody s přísahou) a legie byly svolávány v případě potřeby na nezbytně dlouhou dobu. Od Mariových reforem (asi 104–100 př. n. l.) pak Řím disponoval stálým vojskem, do legií mohli vstupovat i nemajetní občané a sloužili v nich jako *žoldnéři po pevně danou dobu. Legie trvale držely strategické body podél Rýna a Dunaje (tábory až u Budapešti, u Bratislavy a u *Mušova na jižní Moravě). Členění se v průběhu historie měnilo, od Mariových reforem se legionáři dělili na čtyři kategorie, v každé z nich bylo 4 200 mužů, členila se na 10 *kohort, 30 manipulů a 60 centurií. Postupně rostl podíl ostatních *etnik (*Germáni, *Syřané aj.);$2. nepravidelné vojenské jednotky tvořené dobrovolníky v revolučních (studentská legie) nebo národně osvobozeneckých *válkách: polská legie, Garibaldiho legie, vojenské jednotky československých dobrovolníků (zajatců) za *první světové války (ve Francii, v Itálii, Rusku a Srbsku) apod. (František Čapka)