(z&nbsp;latiny: //lēgitimus//, „zákonitý, zákonný, zákonem stanovený; právní; spravedlivý, náležitý, řádný, správný“), označení oprávněnosti (spravedlivosti a&nbsp;náležitosti) <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*státu</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span>) vystupovat jako politická <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('moc')">*moc</span>. Každá forma lidské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost')">*společnosti</span> je konfrontována s&nbsp;otázkou legitimity, tedy s&nbsp;otázkou, zda a&nbsp;proč si její řád zasluhuje loajalitu členů společnosti. Znamená tedy jednak založení na zákonném oprávnění, současně se jí však rozumí i&nbsp;vnitřní akceptace například politické moci, právního řádu apod. jednotlivcem, skupinou nebo společností. V&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('demokracie, liberální')">*liberálních demokraciích</span> jsou za základní legitimizační princip politické moci považovány pravidelné, všeobecné a&nbsp;tajné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('volby')">*volby</span> do parlamentních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('orgán')">*orgánů</span>, případně do prezidentského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úřad')">*úřadu</span>, vyjadřující širší legitimizační moc <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lid')">*lidu</span> jakožto suveréna. S&nbsp;tím je úzce spojena legitimizační funkce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mínění, veřejné')">*veřejného mínění</span>, které se utváří v&nbsp;rámci mimopolitické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost, občanská')">*občanské společnosti</span>; opak: ilegitimita. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dufek, Pavel')">Pavel Dufek</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)