ruský komunistický politik, státník a revolucionář; vůdce bolševické strany, teoretik *leninismu jako adaptace *marxismu v období *imperialismu. Narodil se v rodině školního inspektora, začal studovat práva na *univerzitě v Kazani, poté v Petrohradě. V roce 1895 byl uvězněn a následně poslán na tři roky do vyhnanství na Sibiř; po návratu z vyhnanství (1900) odešel do *emigrace a brzy se stal vedoucí postavou extrémně levicového hnutí v rámci Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (od roku 1903 stál v čele její bolševické frakce). Již v té době často ignoroval rozhodnutí strany, s nimiž nesouhlasil. Proti svým odpůrcům bojoval tvrdě a nemilosrdně, vždy prosazoval „svou pravdu“. Od roku 1907 žil ve Finsku a následně putoval po Evropě a účastnil se mnoha levicových setkání a aktivit. Po svržení *cara Mikuláše II. se v dubnu 1917 vrátil ze Švýcarska do Petrohradu a stal se zde vedoucím představitelem bolševického hnutí (*bolševismus). Po neúspěšném červencovém dělnickém povstání se Lenin z bezpečnostních důvodů přesunul do Finska; zpět do Ruska se vrátil v říjnu 1917. Využil slabosti Kerenského *vlády a 7. listopadu 1917 vydal povel k *revoluci (tzv. *Velké říjnové socialistické revoluci); byl zvolen prvním předsedou rady lidových komisařů (vlády). Začal organizovat teror jakobínského stylu; nechal zřídit Čeku (tajnou policii), prosadil popravy „nepřátel revoluce“ bez soudů. V Rusku propukl „rudý teror“ provázený rozsáhlými represemi ve všech oblastech života společnosti. V ekonomice začal Lenin prosazovat *kolektivizaci, elektrifikaci Ruska a politiku tzv. *válečného komunismu (nahrazena doktrínou *Nové ekonomické politiky [NEP]). V roce 1919 vznikla z jeho iniciativy Komunistická internacionála, která měla sloužit k rozšíření proletářské revoluce do dalších *zemí. Od května 1922 byl vážně nemocen, po další mrtvici v lednu 1924 zemřel. Leninovo tělo bylo nabalzamováno a dodnes je vystaveno v *mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě.$Z díla: //Co dělat?// (1902), //Krok vpřed, dva kroky vzad// (1904), //Materialismus a empiriokriticismus// (1909), //Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu// (1916), //Stát a revoluce// (1918), //Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu// (1920). Česky byly vydány //Spisy V. I. Lenina//, sv. 1–45, Praha 1951–1970. (František Čapka)