-ae, f. (z řečtiny a latiny: //lepra//, „malomocenství, kožní prašivina“), malomocenství, //elephantiasis//. *Chronické *infekční onemocnění způsobené *bakterií //*Mycobacterium leprae//. Tato bakterie proniká obvykle do organismu *kůží nebo sliznicí dutiny nosní, kde se šíří podél periferních nervů. Lepra se vyskytuje ve dvou formách: uzlové nebo nervové. Pro uzlovou formu je typická přítomnost uzlů (*lepromů), které jsou lokalizovány zejména v kůži a mohou vést k výrazným deformacím obličeje //(////*facies leontina)//. U nervové formy lepry jsou postiženy konečné úseky periferních nervů, což vede k poruchám citlivosti různě velkých okrsků kůže a k jejich trofickým změnám. V místech s porušenou výživou *tkáně odumírají, vznikají nebolestivé vředy, které se mohou šířit až na *kosti*klouby.$Kostní ložiska se u lepry nejčastěji vyskytují na obličeji v podobě destrukce palatonazální oblasti, dále na distálních článcích prstů ruky a v metatarzofalangeálních kloubech, kde se leprózní změny projevují jako tužkovitá kostní resorpce.$Lepra byla hlavní *nemocí *středověku, k jejímu epidemickému šíření přispěly zejména křižácké *války. Ve 13. století, v době největšího rozšíření lepry, bylo v Evropě zřízeno více než 19 000 izolačních domů pro leprózně nemocné (*leprosárií). (Ladislava Horáčková, Lenka Vargová)