klasická <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('techniky, grafické')">*grafická technika</span> založená na principu tisku z&nbsp;hloubky prostřednictvím leptané tiskové formy. Poprvé byla pravděpodobně užitá v&nbsp;Augsburgu kolem roku 1510 členy platnéřské rodiny Hopferových. Danielu Hopferovi staršímu (kolem 1470–1536) jsou v&nbsp;této souvislosti připisovány první leptané volné grafiky tištěné na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('papír')">*papír</span> a&nbsp;kladené do období 1501–1507. Za nejstarší datovaný lept je považován //Svatý Jeroným// německého rytce a&nbsp;malíře Albrechta <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dürer, Albrecht')">*Dürera</span> (1471–1528) z&nbsp;roku 1514. Předchůdcem grafické techniky leptu byly metody zlatníků, zbrojířů a&nbsp;platnéřů v&nbsp;1. polovině 15. století, kteří jej používali k&nbsp;výzdobě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbraň')">*zbraní</span> a&nbsp;brnění a&nbsp;k&nbsp;uchování otisků pro vzorníky. K&nbsp;rozšíření leptu vedla snaha nalézt levnější, jednoduší a&nbsp;časově úspornější <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technologie')">*technologii</span>, než byl finančně náročný a&nbsp;technicky obtížný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mědiryt')">*mědiryt</span>.$Lept je <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technika')">*technikou</span> lineární, která je založena na tvorbě obrazu utvořeného z&nbsp;čar a&nbsp;bodů. Technika leptu využívá působení chemického leptadla na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kovy')">*kov</span>, ulehčuje fyzickou námahu, dovoluje lehkost, spontánnost a&nbsp;širší repertoár výrazových prostředků. Za tiskovou formu slouží měděná, zinková nebo mosazná deska o&nbsp;tloušťce 2–3 mm, jejíž okraje jsou šikmo zbroušeny fasetou, a&nbsp;povrch dokonale očištěn a&nbsp;vyhlazen. Za tepla je měděná přední strana desky gruntována, tj. opatřena ochranným krytem, nejčastěji z&nbsp;včelího <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vosk')">*vosku</span>, syrského asfaltu, smoly a&nbsp;mastixu. Směs krytu je na zbroušenou měděnou desku nanesena koženým tamponem nebo rozválena koženým válečkem. Takto pokrytá deska je tónována plamenem svíčky či mletými sazemi, aby rytí obrazu bylo kontrastnější. V&nbsp;současnosti směs krytu nahrazuje vosková pasta, nanášená na měděnou desku plochým štětcem, s&nbsp;jejíž pomocí je dosaženo stejné plochy vhodné k&nbsp;rytí. Rytí obrazu se provádí ocelovými rycími jehlami negativně (světle na černém podkladu), kromě jehly lze použít i&nbsp;stužkové rydlo, rulety a&nbsp;molety. Na jehlu by měl být vyvíjen stále stejný tlak, bez ohledu na výraznost a&nbsp;rozdílnou hloubku čar. K&nbsp;jejich rozlišení dochází až různou intenzitou leptání. Koncentrace a&nbsp;volba kyseliny, množství zaleptávání ovlivňuje škálu světel a&nbsp;stínů. K&nbsp;leptání je užívána kyselina dusičná, která účinkuje do hloubky i&nbsp;do šířky, nebo chlorid železitý. Diferenciaci světlých a&nbsp;tmavých partií kresby umožňuje opakované leptání. Po skončení chemického procesu a&nbsp;odstranění ochranného krytu se nanáší tiskařská barva, a&nbsp;to koženými tampony, válečkem nebo hadříky. Tisk z&nbsp;desky je uskutečňován v&nbsp;měditiskařském lisu. Setrvalost tiskové formy obvykle dovoluje realizovat 100 až 200 otisků. Pro lept je charakteristická čára, která je v&nbsp;celé své délce stejně široká a&nbsp;má na rozdíl od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rytina')">*rytiny</span> tupý začátek.$V průběhu 16. století lept společně s&nbsp;mědirytem vytlačily techniku <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dřevořez')">*dřevořezu</span>. V&nbsp;polovině 17. století se technika leptu kombinovala s&nbsp;mědirytem, čímž vznikla technika leptané rytiny. V&nbsp;této epoše tvořivým způsobem rozvíjeli techniku leptu český barokní rytec a&nbsp;kreslíř Václav Hollar (1607–1677) a&nbsp;holandští barokní malíři Jacob van Ruisdael (ca 1628–1682) a&nbsp;Adriaen van de Velde (1636–1672).$Od doby svého vzniku do současnosti je lept využíván jako pomocná mědirytecká technika nebo je často doplňována technikou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jehla, suchá')">*suché jehly</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('akvatinta')">*akvatinty</span>. V&nbsp;18. století lept zcela ovládl reprodukční techniku grafických listů. V&nbsp;tomto období došlo k&nbsp;rozvoji a&nbsp;vzniku nových postupů a&nbsp;technik. K&nbsp;leptařským technikám náleží barevný lept, lept do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kryt, měkký')">*měkkého krytu</span> (vernis mou) a&nbsp;zrnkový lept (akvatinta).$Ve 20. století umožnila technika leptu vést transkulturní dialog mezi umělci, kteří pocházeli z&nbsp;odlišných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('oblast, kulturní')">*kulturních oblastí</span>. Prostřednictvím leptu reagovali na velká témata evropské historie i&nbsp;moderní současnosti tak významní umělci jako Marc <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chagall, Marc')">*Chagall</span> (1887–1985), Edvard <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Munch, Edvard')">*Munch</span> (1863–1944), Pablo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Picasso, Pablo')">*Picasso</span> (1881–1973), Viktor Stretti (1878–1957) nebo Ota Janeček (1919–1996).$Technika leptu představuje jednu z&nbsp;nejvýznamnějších grafických technik. Jejím prostřednictvím umělci zachytili nejen historické reálie, ale také způsob života sdílený příslušníky různých kulturních komunit. Proto jsou lepty cenným zdrojem empirických dat nejen pro uměnovědce a&nbsp;historiky, ale také pro antropology, kteří se zabývají problematikou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, historická')">*historické antropologie</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)