český básník, prozaik, fejetonista, novinář a&nbsp;politik. Je příslušníkem takzvané generace devadesátých let, která se proklamativně distancovala od směrových orientací svých literárních předchůdců, zejména od národně obrozeneckých ideálů, které udržovali při životě ruchovci, i&nbsp;bezbřehého kosmopolitismu a&nbsp;articistní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rétorika')">*rétoriky</span> lumírovců. Tato generace se již dokázala podívat na český svět a&nbsp;především na jeho hlavní představitele – měšťáka i&nbsp;příslušníky inteligence bez iluzí a&nbsp;planých očekávání. Macharovo postavení v&nbsp;těchto zápasech o&nbsp;moderní podobu české literatury bylo klíčové. Svědčí o&nbsp;tom mimo jiné skutečnost, že ve spolupráci s&nbsp;Františkem Xaverem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šalda, František Xaver')">*Šaldou</span> formuloval nejvýznamnější programové prohlášení této generace, //Manifest České moderny //(1895), který podepsali Otokar Březina, František Václav Krejčí, Vilém <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mrštík, Vilém')">*Mrštík</span>, Antonín <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sova, Antonín')">*Sova</span>, Josef Karel Šlejhar a&nbsp;mnozí další. Macharova tvorba vyjadřovala krizi doby fin de siècle, stupňovanou neutěšenými poměry rakouského mocnářství. Autor přejímal hořkou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*ironii</span> a&nbsp;skepticismus Jana Nerudy, jehož básnickou tvorbu hájil proti přeceňovanému, idylickému Vítězslavu Hálkovi, a&nbsp;připravoval cestu satirikům, jakými byli František <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Gellner, Ernest André')">*Gellner</span>, Viktor Dyk nebo Jiří Haussmann. Tato postojová orientace měla oporu v&nbsp;jeho životních zkušenostech: Machar většinu svého života prožil v&nbsp;hmotném nedostatku; rozčarování a&nbsp;deziluze provázely také jeho časté polemiky, názorové střety a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konflikty</span>. I&nbsp;přes tyto momenty, jeho tvorba – svým společensky kritickým zaměřením (zpočátku se hlásil k&nbsp;realistickému hnutí) – zakládala víru v&nbsp;možnost mravní nápravy společnosti.$Nejvýznamnější část rozsáhlého Macharova díla vznikla za jeho téměř třicetiletého pobytu ve Vídni (1889–1918), kde našel skromnou obživu pro svou rodinu jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředník</span> Ústavu pro pozemkový úvěr. Nedokázal se smířit a&nbsp;sblížit s&nbsp;Vídní (viz například sbírku //Tristium Vindobona I–XX//, 1893), svůj vídeňský pobyt vnímal jako provizorium. Svými literárními i&nbsp;politickými aktivitami se naopak začleňoval do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextu</span> české kultury. Život mimo pražskou literární scénu mu však zajišťoval odstup a&nbsp;rovněž nezávislost. Projevoval se jako zaujatý a&nbsp;přímočarý autor tvrdošíjně prosazující své představy a&nbsp;ideje. Měl příznivce i&nbsp;kritiky. Problematické se jeho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názory</span> a&nbsp;postoje staly po návratu do vlasti. Překvapením bylo, že básník Machar v&nbsp;roce 1919 (na přání Tomáše Garrigua <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Masaryk, Tomáš Garrigue')">*Masaryka</span>, s&nbsp;nímž ho pojilo dlouholeté přátelství) přijal místo generálního inspektora v&nbsp;nově vznikající československé armádě. Macharův názorový rozchod s&nbsp;T. G. Masarykem a&nbsp;jeho sblížení se s&nbsp;politickou pravicí již bylo vnímáno jako rozčarování.$<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Láska')">*Láska</span>, milostné zážitky a&nbsp;intimita tvoří důležitou námětovou oblast Macharovy realistické tvorby. Až na výjimky je mu však cizí romantický koncept lásky i&nbsp;parnasistický přístup k&nbsp;milostnému tématu. Je naopak jedním z&nbsp;prvních českých literátů otevřeně, bez příkras zachycujících nedůstojnou roli ženy v&nbsp;maloměšťácké společnosti. Měl odvahu upozornit na diskriminaci a&nbsp;vykořisťování ženy a&nbsp;odhalit pravou tvář maloměšťácké morálky a&nbsp;rodiny, která neposkytuje ženě ani muži prostor pro milostný cit. Ženská krása, mládí i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sexualita')">*sexualita</span> se v&nbsp;měšťácké společnosti stávají zbožím, které se okázale nabízí ke koupi. Tržním záměrům slouží móda i&nbsp;„předvádějící“ aukce-rituály jako divadla, plesy a&nbsp;promenády, kam rodiče vyvádějí své vdavekchtivé dcery. Kvalitní zboží a&nbsp;služby si mohou ovšem obstarat pouze ti movití: buď v&nbsp;nerovném manželství, nebo ve veřejných domech. (Jiří Pavelka)