dvojice milenců z eposu //Lajlá a Madžnún//, který kolem roku 1188 ztvárnil klasik perské středověké literatury Iljás bin Júsuf *Nizámí. Tragický příběh o *lásce dívky Lajly a mládence Kajse ze dvou znepřátelených beduínských *kmenů, často přirovnávaný k lásce Romea a Julie, je námět nikoliv z perského, ale z arabského prostředí pouště. Je však po celém *Předním východě neobyčejně populární a stal se též motivem mnohých krásných knižních *miniatur i tkaných hedvábných látek. Když Lajlu provdali, Kajs uprchl do pouště, kde, daleko od lidí, žil mezi zvířaty. Z nešťastné lásky přišel o rozum, proto i jméno Madžnún, což znamená „šílený láskou“. (Jaroslav Malina)