tradiční lidové přesvědčení o magickém významu prvního okamžiku nebo dne pro celé příští období. Lidová obřadnost se zaměřuje především na tzv. *osudové dny, které svou povahou předurčují budoucnost. Podle jednotlivých znamení (kdo se jako první v domě ráno probudí, kdo z *vesnice dojde jako první po *mši domů, který koledník *obchůzkového rituálu navštíví stavení jako první) odhaduje povahu nadcházejícího *času. Zároveň je zřejmá snaha vyjít vstříc dobrému *osudu (obřadní spěch na zpáteční cestě z bohoslužby). Osudové dny jsou provázeny širokou škálou obřadních úkonů, které se snaží přivolat dobrou budoucnost (velikonoční *pomlázka, vánoční nebo novoroční čočková polévka, obřadní svázání prvního snopu při žních). Lidová *tradice rozlišuje dny šťastné, vhodné k zahájení zemědělských prací (Zelený čtvrtek), vhodné k uzavření *sňatku (úterý nebo čtvrtek), dny v nichž narozené děti budou mít dobrý život (Boží hod, neděle) a dny nešťastné (Velký pátek, pátek), v nichž je lépe nic nezačínat.$Navzdory církevní *kritice pohanské *symboliky lidové *magie nebyla většina obřadních praktik zapomenuta, což svědčí o závažnosti, kterou jim lidová tradice přisuzuje. I dnes, na počátku 21. století, se můžeme setkat s určitými fragmenty *víry v magii počátku. Lidová obřadnost nám například stále káže vstát v osudový (významný) den pravou nohou z postele nebo vykročit pravou nohou ze dveří. (Jana Válková)