český básník, prozaik, dramatik a publicista. Byl původem Středočech, zamiloval si Moravu a zdomácněl v Brně, kde žil od roku 1910 a pracoval nejprve jako novinář //Lidových novin// a //Svobody//, později jako knihovník (byl ředitelem městské knihovny), dramaturg brněnského Národního divadla a jako profesor konzervatoře. Mahenovi patří obrovská zásluha o brněnský kulturní život meziválečného období.$Na počátku literární dráhy byl Mahen významně ovlivněn kritickým naladěním tomanovské generace, přitahován radikálním *anarchismem, zejména myšlenkami literátů z okruhu inspirativního časopisu //Nový kult//. Životní postoje své bouřlivácké generace vyjádřil v díle velmi rozsáhlém a žánrově bohatém. Verše lyrické a lyricko-epické ve sbírkách //Plamínky// (1907), //Balady// (1908), //Duhy// (1916), //Tiché srdce// (1917), //Rozloučení s jihem //(1934) jsou bojovné a vroucné zároveň, satirické zaměření mají dobové epigramy shrnuté ve sbírce //Kozí bobky z Parnasu// (1921). Z prózy dosáhly značného ohlasu moderní pohádky //Co mi liška vyprávěla// (1922), studentský román //Kamarádi svobody// (1907), povídková fantazie //Měsíc// (1921) a //Rybářská knížka// (1921), Mahenovo poetické vyznání lásky k *přírodě*člověku.$Nejvěrněji se Mahen věnoval tvorbě pro divadlo a jako dramatik byl také nejvíce oceňován. Jeho hry nesou lyrické a impresionistické rysy, avšak na rozdíl od Šrámkovy *melancholie působí syrově, někdy sebemučivě, jejich hrdiny jsou neklidné a odbojné typy. K nejlepším dílům dramatického žánru patří divadelní hra //Janošík//, jejíž námět vychází ze slovenské tradice. Vznikla v roce 1909 jako polemika s prospěchářskou pražskou politikou, od níž se Mahen distancoval. V postavě lidového bohatýra Janošíka viděl ztělesnění hrdosti, opravdového citu a naděje pro chudé. Bojovníkem je i hlavní postava historického dramatu// Mrtvé moře// (1914). Z *komedií sklidila úspěch lyrická hra //Ulička odvahy// (1917). Jiří Mahen byl neúnavným experimentátorem a to se pochopitelně projevilo také v jeho dramatické tvorbě, výrazně v šesti filmových *libretech o světě naruby, poetistických hříčkách //Husa na provázku// (1925). (Titulem byli v 60. letech inspirováni zakladatelé brněnského experimentálního divadla Husa na provázku, za *vlády Gustáva Husáka retušováno na Divadlo na provázku, po pádu komunistického režimu opět pod původním názvem.) Poetisticky úsměvně je laděna i pohádková komedie //Nasreddin čili Nedokonalá pomsta// (1930). Léta po roce 1933 byla pro citlivého Mahena nelehká. Ozvaly se příznaky srdeční choroby, politická situace se rapidně zhoršovala. Reagoval na ni divadelní hrou //Mezi dvěma bouřkami// (1938), v jejíž předmluvě napsal: „Svět je v poslední době pln konferencí, které snad nebudou mít ani konce. Jde na těch schůzkách většinou o *mír světa či lépe řečeno o *válku, která jednou přijde, poněvadž starý svět nějak žalostně dodělává a hrozně těžko se přerozuje.“ Na počátku okupace v roce 1939 Jiří Mahen končí život *sebevraždou. Neukončeno zůstalo dílo umělce, kterému mnozí kritici vytýkali nejasnost a nehotovost, dílo prostoupené touhou dobrat se smyslu lidského života. Touhou naléhavou až k sebezničení. (Jaroslav Malina)