způsob vedení filozofického dialogu, kterým se podle *Platóna vyznačoval *Sókratés. Rozprava je vedena tak, aby partner v diskusi (zpravidla žák) byl přiveden k odhalení správné odpovědi vhodně kladenými otázkami učitele (ten je pak metaforicky v roli porodní báby, pomáhající zrození správné myšlenky). Učitel po celou dobu dialogu sám předstírá nevědomost, nepoučuje žáka, ale staví se do pozice člověka, který společně s žákem hledá pravdu. Maieutika je tak součástí a projevem sókratovské *ironie. (Břetislav Horyna)