česká prozaička a novinářka levicové orientace. Její tvorba – většinou prostřednictvím sond do spletitých ženských osudů – spoluvytvářela koncept české proletářské a socialistické literatury (//Nejkrásnější svět//, 1923; //Siréna//, 1935; //Havířská balada//, 1938). Ve svých raných povídkách a románech se vyrovnávala se sentimentalismem literatury určené ženskému čtenářstvu (//Panenství//, 1907) a rovněž s módním naturalismem a anarchistickým hnutím (//Náměstí republiky//, 1914). Látku ke svým dílům často čerpala z dělnického prostředí, zaměřovala se na problémy názorového růstu svých hrdinů a kladla si otázku perspektiv společenského vývoje. Prosadila se také tvorbou pro děti a mládež (//Robinsonka//, 1940). (Jiří Pavelka)