1. forma dědické posloupnosti (nástupnického řádu), uplatňovaná zejména u šlechtického pozemkového vlastnictví; dědictví připadlo nejstaršímu nejbližšímu příbuznému (šlo vlastně o starší variantu *primogenitury). Ve střední Evropě existoval od 16. až 17. století a znamenal omezení původního rovného dělení svobodného pozemkového majetku mezi dědice ve prospěch nejstaršího mužského potomka rodiny; majorát souvisel se vznikem *fideikomisu;$2. nemovitý majetek podléhající tomuto řádu. (František Čapka)