1. starověcí Makedonci (původ nejasný, snad *Thrákové), kteří ve 4. století př. n. 1. pod *vládou *Alexandra Velikého vytvořili největší říši *starověku;$2. *národ jihoslovanského původu obývající republiku Makedonii (hlavní *město Skopje), která deklarovala nezávislost v roce 1991 po rozpadu bývalé Jugoslávie. Ze 2 milionů obyvatel je ca 70 % Makedonců; zbytek tvoří především *Albánci. Hovoří slovanským *jazykem – *makedonštinou, patřící k východní podskupině jihoslovanské skupiny *slovanských jazyků *indoevropské rodiny; píší cyrilicí. Žijí také v části severního Řecka – tzv. egejská Makedonie, hlavní město Thessaloniki (Soluň) –, dále i v jihozápadním Bulharsku (v obou *zemích není existence Makedonců jako samostatného etnika uznávána) a na jihovýchodě Albánie (zde mají Makedonci *status národnostní menšiny). Celkový počet Makedonců ve *státech Balkánského poloostrova nepřesahuje 2 miliony;$3. název obyvatel historické Makedonie bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. V 6. století n. l. osídlili Makedonii *slovanské kmeny, které zcela asimilovaly původní obyvatelstvo. Většina věřících jsou *pravoslavní křesťané, část *muslimové. (Leoš Šatava, Lukáš Šín)