nefigurativní *umění, tj. takové, které v procesu tvorby záměrně izoluje určité prvky vnímané skutečnosti, jež si mohou buď uchovat identifikovatelné vztahy s původním konkrétním vnímáním, nebo se od něj postupně vzdalovat až ke ztrátě zjevného spojení. Tomu odpovídají různé stupně *abstrakce, dosahované různými výtvarnými prostředky. V nefigurativním malířství existují díla zobrazující (myšlenku, pocit, podstatu aj.), ale i nezobrazující, čistě kompoziční.$Počátky abstraktního malířství jako mezinárodní tendence moderního umění se datují do období kolem roku 1910. Jsou spojeny se jmény Vasilij Kandinskij, František *Kupka, Kazimir Malevič, Piet Mondrian. Rus Vasilij Kandinskij (1866–1944) byl obdařen eidetickou představivostí a synestetickými vlohami. Barva mu splývala s hudbou a hudbu vnímal jako symfonii barev. Od *realismu přes *impresionismus, *secesi a *expresionismus dospěl k abstrakci, kde předměty nahradil působením barev, ploch a linií. V souvislosti s tímto vývojem Kandinskij vzpomínal, jak si při náhodném spatření svého obráceně otočeného obrazu uvědomil, že předmět malířskému dílu vlastně škodí. Od roku 1910, kdy vzniklo jeho první nefigurativní dílo //Abstraktní akvarel//, maloval převážně abstraktní obrazy, v nichž se mu barva stala „prostředkem přímého působení na duši“, v období působení v Bauhausu ve 20. letech se stále více věnoval geometrizovaným kompozicím chladné barevnosti, jež byly založeny na napětí mezi linií a plochou (například// Hroty v oblouku//, 1927; //Lomená diagonála//, 1930), a přiblížil se *konstruktivismu.$Český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka (1871–1957) ve svém díle překonal akademická východiska a dospěl k nefigurativnímu zobrazení. První abstraktní obrazy, které vystavoval na Podzimním salonu 1912 //(Dvoubarevná fuga; Teplá chromatika)//, dokládají jeho blízký vztah k hudbě, úsilí o vyjádření hudebních dojmů pohybem barevné čáry nebo dynamickým odstupňováním barevných plánů. Guillaume Apollinaire pojmenoval tento směr *orfismus.$Ruský malíř Kazimir Malevič (1878–1935) je autorem průkopnického díla abstraktního umění, slavného obrazu// Černý čtverec na bílém pozadí// (1913). V manifestu// Nepředmětný svět// (1927) toto dílo označil za „nahou neorámovanou ikonu“. Bylo předznamenáním suprematismu, nového uměleckého směru založeného na kompozici geometrických prvků v základních barvách. Malevič užíval několika základních geometrických prvků (čtverce, obdélníku, kruhu, kříže, trojúhelníku), jimiž chtěl vyjádřit nadvládu čisté senzibility, zbavené balastu předmětného světa. Teoretické zdůvodnění suprematismu podal v manifestu// Suprematistické – nepředmětný svět neboli osvobozené nic//. Malevič byl zakladatelem geometrické abstrakce, která se dále vyvíjela v ruském konstruktivismu, holandském neoplasticismu, *pop-artu a kinetickém umění.$Nizozemský malíř Piet Mondrian (1872–1944) chápal abstrakci jako logický důsledek kubistického principu rozvinutí plastického tvaru do plochy. Vycházel z konkrétních předmětů a abstrakcí eliminoval všechny jejich smyslové znaky až k základní lineární osnově. Příkladem tohoto postupu je jeho cyklus //Stromy// z doby před *první světovou válkou. Mondrian se svými abstraktními geometrickými kompozicemi zařadil ke směru De Stijl, nazývanému též novoplasticismus. Jeho příslušníci chtěli vytvořit umění univerzální krásy, komponované z nejjednodušších prvků, obecně srozumitelné, nezávislé na individuálních vlivech, vyjadřující ideu kosmického řádu. Mondrian uvedl: „Prostřednictvím abstraktního estetického zkoumání je člověk schopen dosáhnout vědomé jednoty s univerzálnem.“$V roce 1931 se Mondrian přičlenil ke skupině Abstraction-Création. Toto sdružení bylo založeno 1931 v Paříži se záměrem prosazovat abstraktní umění především výstavami. Rozrostlo se až na 400 členů a patřili k němu mimo jiných Hans *Arp (1887–1966), Robert Delaunay (1885–1941), Vasilij Kandinskij, František Kupka. V roce 1937 vzniklo v USA první muzeum abstraktního umění. (Jaroslav Malina)