součást výtvarné kultury jedné z&nbsp;nejstarších světových <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace')">*civilizací</span>. Vyvíjelo se velmi záhy (nejstarší nálezy pocházejí ze 7./6. tisíciletí př. n. l.) a&nbsp;jeho charakter se některými rysy odlišoval (například obrazovou podobou písma, svitkovými typy obrazů, zvláštními motivy a&nbsp;symboly) od malířství jiných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('oblast, kulturní')">*kulturních oblastí</span>, především evropské.$Čínské malířství souvisí se vznikem a&nbsp;vývojem písma (pomineme-li jeho prehistorické kořeny zejména v&nbsp;neolitické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, jangšaoská')">*jangšaoské kultuře</span>), za jeho původní podobu je považována <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kaligrafie')">*kaligrafie</span> (v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čínština')">*čínštině</span> je pro malování a&nbsp;psaní týž znak). S&nbsp;kaligrafickým písmem bylo těsně spjato štětcové malířství, které proto vždy mělo zčásti povahu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ideogram')">*ideogramu</span>. Práce štětcem byla na rozdíl od japonského tušového malířství téměř mytizována, jak o&nbsp;tom svědčí citlivé rozlišování štětcových tahů (tah polosuchým štětcem, zvaný „létající běl“, tah plným štětcem, úder štětcem, taženost stopy), vlastností <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('papír')">*papíru</span> (struktura, zabarvení, rozpíjivost), hodnoty tuše (sytost, průsvitnost při rozmývání a&nbsp;valérovém odstupňování). Přestože základním výrazovým prostředkem čínského malířství je lineární rytmus, nedosáhla <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('grafika')">*grafika</span> v&nbsp;Číně nikdy významu, protože nebyla založena na práci štětcem. Tradiční čínské obrazy byly malovány hlavně tuší, barvy plnily roli spíše doplňkovou, podložkou bylo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hedvábí')">*hedvábí</span> nebo hedvábný papír, oblíbená byla malířská výzdoba vějířů. Vedle štětců bylo k&nbsp;malbě používáno i&nbsp;dřívek, papírových proužků a&nbsp;prstů.$Malířství a&nbsp;kaligrafie byly znakem gramotnosti, vzdělání a&nbsp;kultury a&nbsp;na rozdíl od evropského vývoje nadřazovány architektuře, sochařství a&nbsp;uměleckým řemeslům. Jiné filozofické a&nbsp;společenské pojetí života a&nbsp;umění v&nbsp;Číně vedlo k&nbsp;tomu, že autory malířských děl byli jen v&nbsp;malé míře malíři z&nbsp;povolání; malování se věnovali a&nbsp;výtvarný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vkus')">*vkus</span> udávali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('císař')">*císaři</span>, státníci, vysocí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředníci</span>, filozofové a&nbsp;básníci. Jejich spisy se staly kritériem umělecké dokonalosti. Malíř Sie Che, který se jako jeden z&nbsp;prvních soustavně věnoval výtvarné kritice, vyhlásil koncem 5. století n. l. slavných //Šest pravidel//, jež předznamenala další vývoj čínského malířství: inspirace životem, kaligrafická výstavba osnovy, vystižení podstatných tvarových rysů, souvislost barvy s&nbsp;charakterem námětu, souvztažnost kompozičních prvků, následování příkladu starých mistrů. Čínské malířství se vázalo k&nbsp;smyslové podobě zobrazované skutečnosti, její citové odezvě a&nbsp;myšlenkovému pochopení, úzce tedy souviselo s&nbsp;hudbou, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poezie')">*poezií</span> a&nbsp;filozofií a&nbsp;tvořilo základ takzvaného literátského malířství. Hlavní malířské druhy, horizontální <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svitek')">*svitky</span> (japonsky: //makimono//) nebo vertikální svitky (japonsky: //kakemono//) na papírovém či hedvábném podkladu neměly jen funkci ozdobnou, sloužily spíše jako podnět k&nbsp;příležitostné meditaci a&nbsp;kontemplaci. Cílem téměř metrových nebo i&nbsp;mnohametrových svitků nebyla nápodoba zrakového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vjem')">*vjemu</span>, byly komponovány a&nbsp;zpracovávány jinak než evropské umění: svou zkratkovou povahou snad mohou připomínat náčrt, ale nejde o&nbsp;letmý dojem, nýbrž o&nbsp;výsledek dlouhého a&nbsp;soustředěného pozorování skutečnosti směřujícího k&nbsp;pochopení podstaty a&nbsp;k&nbsp;dosažení moudrosti.$Od konce 19. století se čínské malířství vyrovnává s&nbsp;vlivy evropského a&nbsp;amerického umění. Východní kaligrafie naopak ovlivnila některé proudy abstraktního malířství 20. století, například dílo německého malíře Hanse Hartunga (1904–1989) a&nbsp;amerického malíře Marka Tobeye (1890–1976). (Jaroslav Malina)