1. pokrm, kterým se živili *Izraelci při putování po poušti z Egypta do zaslíbené země (Ex 16; Nu 11,6–9; Ž 78,25; 105,40). Ex 16,15 líčí, že když z jitra přestala padat rosa, leželo na povrchu pouště cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní (verš 14). Izraelci to pojmenovali //man//, podle otázky //Man hú//, „Co je to?“ (verš 15) a *Mojžíš odpověděl: „To je chléb, který vám dal *Hospodin za pokrm.“ Ve verši 31 se popisuje její vzhled: Byla prý jako koriandrové *semeno, bílá a chutnala jako medový koláč. Izraelci si směli nasbírat jen tolik, co spotřebovali pro jeden den, přebytek zčervivěl. Jen před sobotou, dnem odpočinku, směli nasbírat dvojnásobek, aby mohli podle Zákona odpočívat, a pak jim mana vydržela. Badatelé se snažili vysvětlit, oč šlo. Nejběžnější je výklad, že šlo o ztuhlé kapky sladké šťávy (obsahující glukózu, fruktózu a stopy pektinů) tamaryšku manodárného //(Tamarix mannifera)//, drobnolistého a drobnokvětého keře, rostoucího v Egyptě, na Sinaji a v Íránu; keře roní tuto šťávu z větví poraněných červcem manodárným //(Coccus manniparus)// z řádu stejnokřídlých.$Vyprávění tedy může obsahovat reálné jádro, bylo však nepochybně tradicí výrazně upraveno tak, aby pozdějším generacím dosvědčovalo velikost Hospodinovy péče o *lid na poušti. Jakoby nadpozemský původ many vedl později k spekulacím, které ji srovnávaly s pokrmem *bohů (Ž 78,25; 105,40). V *Novém zákoně (J 6,32.49; l K 10,3n) je mana obrazem *eucharistie a *symbolem blaženosti (Zj 2,17). (Petr Bureš, Jan Heller);$2. nadpřirozená síla, ve kterou věří *Melanésané; touto silou, která může být hromaděna a předávána z generace na generaci, mohou být podle nich nadáni lidé, zvířata, rostliny i neživé předměty. (Jaroslav Malina)