etnikum žijící v Mandžusku (severovýchodní Čína) v počtu 10,68 milionu osob (*cenzus z roku 2000). *Jazyk (*mandžuština) patří do *mandžusko-tunguzské větve *altajské rodiny, kde tvoří izolovanou skupinu; podle některých *názorů byl příbuzný vymřelému jazyku *Džürčenů. Od 17. do 20. století byl spolu s *čínštinou oficiálním jazykem Číny. Dnes je reprezentován pouze severním dialektem a užívají ho Mandžuové žijící ve venkovských oblastech. Mandžuové jsou potomci tunguzských populací, kulturně a etnicky ovlivněných *Chany, *Korejci a místními *kmeny, které zde žily ve *středověku.$V letech 1644–1911 byli privilegovanou vrstvou obyvatelstva Číny – vládnoucí dynastie *Čching. Na rozsáhlém území vytvořili pouze úzkou vrstvu v rozhodujících *úřadech a zejména v armádě. Tento systém postupně vedl ke kulturnímu i jazykovému přizpůsobení se většinovému čínskému etniku. *Privilegia Mandžuů a útlak obyvatelstva vyvolávali k Mandžuům nenávist, takže po roce 1911 (svržení dynastie Čching) většinou zapírali svou národnost mimo oblast kompaktního osídlení. Po téměř staleté stagnaci se nyní jejich počet zvyšuje. (Viz též *Chanové a další etnika čínské společnosti.) (Josef Kolmaš, Lukáš Šín)