německý prozaik, esejista a publicista; bratr spisovatele Heinricha Manna a otec spisovatele Klause Manna; nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1929. Je pokládán za úspěšnějšího autora sourozenecké dvojice, která svými rozsáhlými románovými freskami ovlivňovala německou i světovou literaturu první poloviny 20. století. Thomas Mann zachytil nejen společenský vývoj Německa druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století, ale obsáhl a syntetizoval celou jednu epochu měšťanské evropské kultury, založenou na *ideálech *humanismu*klasicismu a narušenou defétismem *moderny. Proslavil se již svým prvním románem //Budenbrooks// (Buddenbrookovi, 1901, 2 svazky), v němž popsal vzestup a pád čtyř generací obchodnické rodiny v letech 1835 až 1876. Tato kniha i jeho následující tvorba byla ovlivněna *Schopenhauerovým, *Nietzschovým a Wagnerovým *pesimismem. Se zaujetím zachycuje rozpor mezi uměním a životem, světem defektních umělců a zdravých obyčejných lidí. Přiklání se k zdravé všednodennosti, ale instinktivně ho přitahují výjimeční, poznamenaní, dekadentní jedinci. Tuto problematiku autor řešil například ve svém výchovném románu (takzvaný Bildungsroman) //Der Zauberberg// (Kouzelný vrch, 1924), ve kterém je podán obraz zrání Hanse Castorpa v internacionálním prostředí švýcarského plicního sanatoria. V neoklasicistní novele //Der Tod in Venedig// (Smrt v Benátkách, 1913) se postarší, věhlasný spisovatel Gustav von Aschenbach, jehož život vyprahl a tvorba upadla do řemeslné rutiny, setkává na dovolené v Benátkách s polským chlapcem Tadziem. Setkání na něho osudově zapůsobí: chlapec ho neodolatelně přitahuje svou krásou. (Jiří Pavelka)