rakouský filozof a sociolog; spoluzakladatel a hlavní představitel tzv. *sociologie vědění. Po studiu filozofie a sociologie v Heidelbergu promoval roku 1922 v Berlíně, habilitoval se roku 1926 v Heidelbergu. Pak krátce působil jako profesor sociologie ve Frankfurtu nad Mohanem, roku 1933 však emigroval před *nacismem do Velké Británie, odkud se již nevrátil; jeho působištěm byla až do smrti londýnská *univerzita //(Institute of Education)//.$Mannheim vycházel z *fenomenologie Edmunda *Husserla, novokantovství Heinricha Rickerta, metodologie rozumějící sociologie Maxe *Webera a částečně z *marxismu. Tyto proudy moderní evropské filozofie ho dovedly k rozsáhlým sociologickým výzkumům struktury vědomí a forem vědomí. Na základě jejich sociální a kulturní podmíněnosti se mu podařilo formulovat obecný pojem *ideologie, který je do současnosti východiskem pro kritiku ideologií. Hlavní dílo: //Ideologie und Utopie //(1929, česky: //Ideologie a utopie//. Praha: Archa, 1991). (Břetislav Horyna)