soubor lidových náboženských představ a obřadů určovaný především *kultem předků a vírou v *duše a *duchy. Obsahuje prvky mahájánového *buddhismu, lidového *taoismu a *konfucianismu; tento *synkretismus byl filozofií formulován floskulí „tři učení //(san ťiao)// jsou jedno“ a od 14. století propagován státem. Účast na více než jednom náboženském kultu je běžná: konfucianismus pečuje o morálku, obřady lidového taoismu pomáhají v každodenním životě a buddhismus vzývající *Buddhu *Amitábhu slibuje spásu duše v *ráji. V lidovém taoismu a bohatém *panteonu buddhismu se nachází velký počet božstev – pomocníků v nouzi. Vedle toho existovaly i různé archaické i nově vzniklé místní lidové kulty a kulty konfuciánských mudrců a různých hrdinů celostátního i lokálního významu.$Místo bydliště opatruje vousatý bůžek místa //tchu-ti kung//, vlastní dům chrání stěna proti duchům //jing-pi//, strážci dveří //men-šen// a bůh kamen //cao-ťün//. Také výzdoba interiéru byla vedena blahonosnými a ochrannými symboly, například posvátnými draky, fénixy nebo šupinatým a rohatým čtvernožcem //čchi-lin// (japonsky: //kirin//). V domácnostech i podnicích obvykle dosud stojí oltářík boha majetku //cchaj-šen// či trojice bohů zosobňujících štěstí //fu//, dlouhověkost //šou// a zdar v kariéře //lu// anebo oltář bohyně milosrdenství *Kuan-jin, původně buddhistického božstva, které se stalo součástí synkretického kultu. Kuan-jin patří k obecně uctívané čtveřici, do níž dále patří bódhisattva moudrosti Mandžušri (čínsky: //Wen-šu//); Samantabhadra (čínsky: //Pchu-sien//), ochránce *dharmy; a Ksitigarbha (čínsky: //Ti-cang//, japonsky: //Džizó//), zachránce těch, kdo propadli *peklu. Střediskem jejich kultu byla poutní místa v posvátných horách, v daném pořadí Pchu-tchuo šan, Wu-tchaj šan, E-mej šan a Ťiou-chua šan. Uctívání historických osobností bylo určeno císařským dekretem, mezi těmito bohy je nejznámější Kuan-ti, bůh majetku a za dynastie *Čching (1644–1911) též bůh *války. Do „funkce“ městského boha //čcheng-chuang//, ochránce proti epidemiím a zásvětního božstva, císař jmenoval osobnost spjatou s historií místa. Své *patrony měla i řemesla, například Cchaj Lun byl patronem výrobců *papíru, Žlutý císař (*Chuang-ti) patronem krejčích, jezuita Matteo Ricci (1552–1610) patronem hodinářů a nevěrná románová postava Pchan Ťin-lien patronkou veřejných domů. (Jaroslav Malina, Lucie Olivová)