původně *šamanismus, někdy též zvaný „černá víra“ (na rozdíl od „žluté víry“ – *buddhismu). Hlavním nejuctívanějším *božstvem bylo Věčné modré nebe, které určovalo osud národa a jeho vladařů. Druhořadými byli //tengri// – bohové *války, chrabrosti a osudu, ochránci vojenských praporů, dále bohyně *země Etugen, která odpovídala za materiální blahobyt. Existoval *kult *slunce, *měsíce, *ohně, hvězd (zejména Plejád). Vládcům hor, řek, jezer a dalších významných míst byly přinášeny oběti a zřizovány kultovní okrsky – //ovó//. V *mytologii vládla představa stromu *světa, který spojuje tři oblasti *vesmíru – nebe, zemi a podsvětí, *víra v existenci různých démonických sil a zlých duchů.$Ve 13. století pronikl do Mongolska z Tibetu *tibetský buddhismus. V období *vlády *chána *Chubilaje ve 2. polovině 13. století za přímé účasti tibetských *lamů byl buddhismus prohlášen státním náboženstvím. Nadále byl uplatňován princip „dvojí moci“ – spolupráce světského vladaře a ústředního duchovního učitele. Ve 14. století vznikly první překlady významných děl mahájánového buddhismu do *mongolštiny; na základě tibetské abecedy bylo vytvořeno tzv. čtvercové mongolské písmo. Druhá vlna šíření buddhismu nastala ve 2. polovině 16. století; vyznačovala se aktivní misijní činností buddhistických *mnichů, zaměřenou zejména na potlačení starých šamanských kultů. V 17. století byl zaveden (obdobně jako v Tibetu) institut převtělenců – duchovních vládců stojících v čele mongolské církve, kteří byli v rámci tibetského buddhismu považováni za třetí nejuctívanější osobu po *dalajlamovi a *pančhenlamovi. Po rozpadu mandžuské říše *Čching v roce 1911 se Mongolsko stalo *teokratickou monarchií v čele s 8. převtělencem Bogd gegénem. V té době bylo v Mongolsku více než 700 buddhistických *klášterů. Po takzvané lidově demokratické *revoluci v roce 1921 bylo náboženství odděleno od *státu, cílevědomě a systematicky potlačováno, kláštery převážně zničeny, majetek byl rozchvácen a z velké části „zmizel“ v zahraničí. V současnosti dochází k opětnému oživení činnosti buddhistické církve. (Josef Kolmaš, Jaroslav Malina)