nejstarší náboženské představy jsou doloženy z *neolitu a *eneolitu (6.–3. tisíciletí př. n. l.), vlastní dějiny řeckého náboženství jsou spjaty se vznikem *egejské civilizace (*Kréta aj.). Na Krétě, v době *mínójské kultury, byla uctívána zejména ženská *božstva – bohyně *Gáia, vládkyně zvěře (později byla spojována s *Artemidou) a bohyně plodnosti (později byla spojována s *Démetrou a *Afrodítou). *Symbolem spojení bohyň se smrtí byl had, duše odplouvaly po smrti na Ostrovy blažených. Mykénské náboženství (od začátku 2. tisíciletí př. n. l.) bylo spjato s představou o božské síle prostupující *přírodu, z níž se postupně vyvinul antropomorfní vladař nebe a dárce počasí *Zeus. S ním byly bohyně, uctívané v předchozím období, spojeny v manželské nebo milenecké dvojice. Vedle Dia jako nejvyššího vládce si podržela význam i stará představa osudu, jemuž jsou podrobeni lidé i bohové. Po smrti odcházely na Ostrovy blažených pouze duše *héroů, zatímco ostatní byly souzeny v *podsvětí.$V průběhu dalších staletí pronikly do řeckého náboženství zejména z východních civilizací nové kulty a vznikaly nové *mýty (*mytologie, řecká) a střediska náboženského života. Významné místo zaujímaly *věštírny (*Delfy v Řecku, Didymy u Miléta aj.), různá náboženská *mystéria, náboženské slavnosti a kultovní hry (*olympijské v *Olympii, pýthijské v Delfách). Každé *město mělo za ochránce vlastní bohy (*Athéna v Athénách, *Dioskúrové ve *Spartě). Funkce *kněží byla u některých kultů dědičná, u jiných (zejména státních) volená a někdy dočasná. Společensky nejvýznamnější roli zaujímali kněží posvátného okrsku v Delfách.$V období *helénismu byl tradiční *kult *olympských bohů v čele s Diem oslaben; vznikaly *henoteistické a *monoteistické kulty (henoteismus, monoteismus), odpovídající soudobým filozofickým systémům (zejména *stoicismu). Významné místo zaujímala bohyně *Tyché, bůh *Pan se stal z nižšího boha díky svému jménu (řecky: //pan//, „vše“) všezavršujícím božstvem. Pod vlivem Orientu se objevil i kult vladaře, rozšířila se orientální mystéria (kult bohyně *Éset, boha *Mithry aj.), upevněna byla i mystéria domácí, oživena byla *víra v *démony a v *magii. Vzrůstala víra ve spasitelské bohy, od nichž věřící očekávali podporu v obtížných životních situacích (Asklépios), avšak výrazně se projevovala i skepse (úpadek kultu mrtvých, nevíra v posmrtný život; viz *smrt a pohřeb – řecká civilizace). Všechny tyto představy vedly v 2.–1. století př. n. l. k výraznému náboženskému *synkretismu. V prvních stoletích našeho *letopočtu se začalo prosazovat *křesťanství. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)