v nejstarším období šlo o&nbsp;představy ovlivněné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('animismus')">*animismem</span>; každý předmět je obdařen božskou silou. Znalosti a&nbsp;využívání těchto sil byly svěřeny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněžím</span> (pontifikům), sdružovaným v&nbsp;kolegiích. Zvláštní význam byl přičítán ochránci mužova života (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('génius')">*génius</span>) a&nbsp;života ženy (Juno), duchům zemřelých (Manes, lemurové), ochráncům příbytků (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Penáti')">*Penáti</span>) a&nbsp;pozemků (Larové). Rozvinuto bylo věštectví (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('augur')">*augurové</span>). Pozvolna se rozvíjel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropomorfismus')">*antropomorfismus</span>; v&nbsp;čele božského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('panteon')">*panteonu</span> stála trojice Jupiter, Mars, Quirinus. Za dočasné nadvlády <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Etruskové')">*Etrusků</span> byl založen na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kapitol')">*Kapitolu</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrám</span> k&nbsp;poctě trojice Jupiter, Juno, Minerva, jenž zůstal střediskem náboženského života <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Řím')">*Říma</span> po celou dobu jeho trvání. Znalost etruských kultů ovlivněných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('náboženství, řecké')">*řeckým náboženstvím</span> umožnila pozdější přímé přebírání řeckých představ. Pod etruským vlivem byly zavedeny i&nbsp;nové formy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('věštění')">*věštění</span>.$S rozvojem římské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('republika')">*republiky</span> přicházely do Říma nové náboženské představy z&nbsp;podmaněných území. Řecká božstva byla často uctívána pod jmény starých římských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*bohů</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hermés')">*Hermés</span> – Mercurius, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Afrodíté')">*Afrodíté</span> – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Venuše')">*Venuše</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Artemis')">*Artemis</span> – Diana aj.). V&nbsp;roce 217 př. n. l. došlo k&nbsp;oficiálnímu uvedení prvního orientálního božstva <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kybelé')">*Kybely</span> do Říma. Koncem 2. století př. n. l. pod vlivem řecké filozofie vedla náboženská nejistota k&nbsp;odumírání starých náboženských představ a&nbsp;k&nbsp;nezájmu o&nbsp;kněžské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úřad')">*úřady</span>. Zároveň s&nbsp;tím bylo usnadněno pronikání orientálních spasitelských božstev (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mithra')">*Mithra</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Éset')">*Eset</span>, Sarápis).$O obnovu tradičního náboženství se pokusil císař <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Augustus, Octavianus A.')">*Augustus</span>, ve skutečnosti však docházelo zejména k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zbožnění')">*zbožnění</span> císařského rodu a&nbsp;císařovy osoby. Ve východní polovině říše byl Augustus uctíván jako bůh, po něm i&nbsp;další <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('císař')">*císaři</span>. Za Augustových nástupců bylo rozšířeno uctívání abstraktních představ (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Prozřetelnost')">*Prozřetelnost</span>), vyjadřující některé vladařovy vlastnosti, později i&nbsp;uctívání samotného panovníka, nejprve posmrtně, pak i&nbsp;za jeho života.$Od 2. poloviny 1. století se rozšiřovalo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťanství')">*křesťanství</span>, zejména u&nbsp;lidových vrstev; zprvu bylo pronásledováno, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Edikt milánský')">*Ediktem milánským</span> v&nbsp;roce 313 bylo prohlášeno za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tolerance')">*tolerované</span>, poté za privilegované a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kult')">*kult</span> starých božstev začal být stíhán. Od 5. století původní římské náboženství přežívalo pouze na venkově. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)