předměty pro zařízení *obydlí, místnosti; v *pravěku a ve *starověku nebyl pro vybavení domu a domácí pohodlí nezbytný. Například na *Předním východě až do 3. tisíciletí př. n. l. ostatně pro něj nemáme žádné doklady ani ze sídlišť usedlého obyvatelstva. Lidé nespokojení se spaním na rohožích, sezením na zemi a jídlem z velkých mis nad prostřenou *textilií vybavili své domy pevným zařízením, jež užívaly celé generace. Kamennými nebo hliněnými lavicemi podél stěn k spaní a odpočinku, výklenky ve zdi a jednoduchými policemi k ukládání předmětů, prohlubněmi v podlaze k zapuštění zásobnic. Nábytek, který si mohly dopřát movitější vrstvy, byl zhotoven převážně z organických materiálů – *dřeva (celé kusy nebo kostry pokud možno z lokálních surovin – ovocných dřevin, případně fíkovníku, borovice, dubu), vzácných dřev (především cedru, ebenu, zimostrázu na ozdoby v podobě vykládání, výrazných menších dílů), *rákosu (zejména výplety, ale i celé kusy, například stoly, židle), *kůže a textilií (potahy, polstrování), *slonoviny, *kosti – jež ve vlhkém podnebí Předního východu propadly zkáze. Jen malé množství exemplářů se zachovalo, a to především v *hrobech (pohřby ze střední *doby bronzové v *Jerichu, mohyly v Gordiu, *hrobky v Bét-Šemeš, *Lakíši z *doby železné). Určitou představu umožňují zbytky výzdobných prvků – *intarzie ze slonoviny, kosti, *kovu – dochované z mnohých novoasyrských *lokalit; články ze slonoviny z Acemhüyüku; kovová kování z téměř každého urartejského naleziště. Velmi cenná pro informaci jsou vyobrazení na pečetních válečcích, terakotových votivních destičkách, kamenných *reliéfech, ojediněle nástěnných malbách, ale také písemné záznamy, například kořisti nebo věna. Zachycují však zpravidla chrámové nebo palácové zařízení; o výbavě běžné domácnosti příliš nevypovídají. Základem zařízení byly čtyřúhelníkové stoly se 3 nohami (doložen i vyšší, zpravidla opět lichý počet), stoličky (mimo jiné i skládací), židle, křesla s opěradly a područkami, podnožky, postele (obvykle dřevěná kostra s výpletem nebo tkanou výplní, jednoduché nebo s vyššími čely v hlavách, případně též v nohou), truhly, koše (úložné nebo sloužící pro *transport), stojany pro lampy, ohřívadla (jednoduché otevřené pánve nebo uzavřená přenosná kamínka, hliněná, případně kovová). V úředních prostorách rovněž lavice a police na uložení písemností, v *chrámech *oltáře a obětní stoly. Truhlářské zpracování – soudě podle dochovaných kusů – bylo vyspělé: spoje na pokos, na čep a dlab, vrtané otvory pro uchycení potahů nebo výplně, soustružené a vyřezávané nohy (geometrické a zvlášť oblíbené *zoomorfní tvary), dokonalé vyhlazení povrchu; vše, aby kus dobře sloužil svému účelu a zároveň byl i ozdobou interiéru. Nejen desky stolů, čela postelí nebo opěry křesel, ale i menší a výrazné prvky byly bohatě vykládány kontrastně barevnými materiály (zejména slonovinou, mušlovinou, kameny, kovy, kostí, dřevem) nebo plátovány zlatou, stříbrnou fólií, případně opatřeny masivnějším bronzovým kováním. (Jana Součková)