stavitelský nebo sochařský objekt umístěný nad *hrobem. Oproti *náhrobníku mívá složitější výzdobu. Náhrobek v širším slova smyslu může být: a) exteriérového typu (*dolmen, *kaple, *karner, *mauzoleum, *mešita, *mohyla, *pyramida, *tumulus ad.); b) interiérového typu (od starověku má sochařskou nebo architektonickou formu – *epitaf, *kenotaf, náhrobník, *portréty předků, *sarkofág, *tumba ad.). Pokud je součástí náhrobku znázornění lidské postavy, jedná se o náhrobek figurální, případně polofigurální.$Lze sem zařadit také náhrobní desky užívané na hrobech asi od 16. století. Měly podobu kamenných tabulí nesoucích životopisná data, zbožné legendy, tituly a zásluhy mrtvého či jeho *erb. Obdélníkové desky bývaly zpočátku umístěny vodorovně, popřípadě byly lehce vyvýšené, později se dávaly do běžné svislé polohy. Náhrobky byly kombinovány s křížem (zpočátku dřevěným, pak častěji kamenným a kovovým). Náhrobky si zpočátku budovaly osoby zámožnější, avšak od 18. století již běžně také měšťané, úředníci a řemeslníci, nechávajíce si na náhrobek vytesat například pracovní nástroje. (František Čapka, Michaela Králíková, Josef Unger)