náhrobní kámen nebo kovová deska kryjící *hrob v podlaze uvnitř sakrální stavby; kromě krytí hrobu měl fixovat základní pozitivní *informace o mrtvém. Náhrobníky tak tvořily součást dláždění a po opravách podlah bývaly zpravidla přemísťovány na vnitřní i vnější zdi *kostela nebo také *hřbitova, kde je nacházíme dodnes. Od 16. století nesly náhrobníky (popřípadě i *náhrobky) častěji pouze *erb (náhrobníky heraldické) nebo plastickou figuru mrtvého (náhrobníky figurální), popřípadě opis. Od 17. a 18. století převládají náhrobníky a náhrobky se jménem a důležitými daty zemřelého (náhrobníky textové). Zatímco náhrobníky *feudálů bývaly častěji figurální nebo heraldické, u *měšťanů o tom rozhodovala majetková situace rodiny zemřelého. V 16. a 17. století mívali měšťané častěji náhrobníky heraldické (merkové nebo doplněné symboly jednotlivých *cechů), od 18. století převládala forma textová. (Michaela Králíková)