náhrobní kámen nebo kovová deska kryjící <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrob')">*hrob</span> v&nbsp;podlaze uvnitř sakrální stavby; kromě krytí hrobu měl fixovat základní pozitivní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('informace')">*informace</span> o&nbsp;mrtvém. Náhrobníky tak tvořily součást dláždění a&nbsp;po opravách podlah bývaly zpravidla přemísťovány na vnitřní i&nbsp;vnější zdi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kostel')">*kostela</span> nebo také <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hřbitov')">*hřbitova</span>, kde je nacházíme dodnes. Od 16. století nesly náhrobníky (popřípadě i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('náhrobek')">*náhrobky</span>) častěji pouze <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('erb')">*erb</span> (náhrobníky heraldické) nebo plastickou figuru mrtvého (náhrobníky figurální), popřípadě opis. Od 17. a&nbsp;18. století převládají náhrobníky a&nbsp;náhrobky se jménem a&nbsp;důležitými daty zemřelého (náhrobníky textové). Zatímco náhrobníky <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('feudál')">*feudálů</span> bývaly častěji figurální nebo heraldické, u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měšťan')">*měšťanů</span> o&nbsp;tom rozhodovala majetková situace rodiny zemřelého. V&nbsp;16. a&nbsp;17. století mívali měšťané častěji náhrobníky heraldické (merkové nebo doplněné symboly jednotlivých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cech')">*cechů</span>), od 18. století převládala forma textová. (Michaela Králíková)