dočasné užívání věci za úplatu. Na starověkém *Předním východě se dochovalo velké množství smluv o nájmu pracovních sil, zvířat, dopravních prostředků (*lodě, vozy), pracovních *nástrojů, nádob a zejména nemovitostí (pole, *zahrady, ovocné sady, domy). Pronajímat se však mohly také kultovní symboly, před nimiž se prováděly *přísahy (tzv. „boží zbraň“). Také některé kněžské *úřady se mohly pronajímat (jako prebendy). V roli pronajímatelů i nájemců mohly vystupovat jednak *instituce (*stát, *chrámy), jednak soukromé osoby. Nájemné se platilo ve stříbře a/nebo v naturáliích (*obilí, živočišné produkty). Výše nájemného je zpravidla uvedena v nájemních smlouvách. Řídila se zřejmě především lokálními zvyklostmi. Také v některých *zákonících a královských nápisech jsou tarify určující výši nájemného (Lipit-štar, Ešnunna, *Chammurapi). Nájemné se většinou platilo až po vypršení smlouvy. Někdy se však platila část nájemného předem jako záloha (zpravidla polovina celkové částky).$//Pronájem pracovních sil:// v nájemním poměru pracovaly svobodné osoby i *otroci. Jednalo se o *řemeslníky, zemědělské pracovníky, pastýře, lodníky, obchodní zmocněnce apod. Jejich zaměstnavatelem mohly být soukromé osoby i instituce. Doba námezdního poměru byla nejčastěji jeden měsíc nebo jeden rok. Pracovníci se buď nechávali najímat sami, nebo je pronajímali jejich příbuzní (zejména rodiče), případně majitelé (jednalo-li se o otroky). Někdy uzavíral zaměstnavatel smlouvu s jakýmsi zprostředkovatelem, který obdržel určité množství *stříbra a/nebo obilí a za ně musel obstarat skupinu pracovníků, která se pak dostavila ve stanoveném termínu na určené místo. Tento způsob se ve starobabylonském období (20.–16. století př. n. l.) používal především k obstarávání žňových pracovníků pro *palác nebo chrámy. Najatí pracovníci dostávali *mzdu ve stříbře a/nebo v naturáliích (především *ječmeni). Smlouva jim také někdy přiznávala nárok na volno (zpravidla tři volné dny v měsíci).$//Pronájem zvířat:// zvířata (především skot a osli) byla často pronajímána k provádění zemědělských prací (orba, mlácení obilí), případně jako zvířata tažná a nákladní. Tato zvířata byla někdy pronajímána spolu s nákladním vozem a poháněčem. Skot se pronajímal na dobu jednoho roku nebo několika měsíců. Nájemné se udává většinou v ječmeni, vzácně ve stříbře. Nájemce ručil za bezvadný stav *zvířete. Pokud bylo pronajaté zvíře jeho nedbalostí poraněno, musel nájemce nahradit vzniklou škodu (zákoníky stanoví například zaplacení 1/2 ceny za vypíchnutí oka, nebo náhradu jiným dobytčetem v případě zlomení nohy).$//Pronájem dopravních prostředků:// občas se pronajímaly nákladní vozy (někdy spolu s tažným dobytčetem a poháněčem). Velmi často je doložen pronájem nákladních lodí (někdy současně s posádkou). Výše nájemného se vyjadřuje zpravidla v ječmeni nebo ve stříbře a jeho výše závisela především na objemu přepravního prostoru. V některých smlouvách se uvádí také trasa, po níž bude pronajatá loď plout. Délka nájemního poměru činí jeden nebo dva měsíce, případně jeden rok. V některých smlouvách jsou také stanoveny záruky pro případ poškození nebo zničení pronajaté lodi (v těchto případech musel nájemce zaplatit vysokou pokutu ve stříbře). *Zákoník Chammurapiho stanoví, že nájemce musí nahradit loď, která byla zničena v důsledku jeho nedbalosti.$//Pronájem pracovních nástrojů a jiných předmětů:// není příliš často doložen. Jednalo se o různé zemědělské a domácí nářadí (srpy, kamenné mlýnky), nádoby, dveře, lůžka apod.$//Pronájem domů:// nájemní smlouvy byly uzavírány zpravidla na dobu jednoho roku, ale doloženy jsou i smlouvy na několik let. Výše nájemného se řídila podle velikosti, polohy, stavu a vybavení domu. Nájemné (zpravidla ve stříbře, ale někdy také v ječmeni) se platilo zpravidla až po uplynutí nájemní lhůty. Často se hned při uzavření nájemní smlouvy platila záloha, která někdy tvořila až polovinu celkové sumy. V některých smlouvách se nájemce zavazuje, že bude během trvání nájemního poměru provádět určité práce (opravy střechy, zdiva atd.). Za to mu mohlo být sníženo nájemné (někdy byl od něj dokonce osvobozen). Nájemník ručil za případné škody na domě a jeho vybavení. Kromě obytných domů se pronajímaly také obchodní prostory, dílny a sýpky. Někdy se pronajímala jen část domu (podkroví, boční křídlo).$//Pronájem pozemků:// zemědělské pozemky byly velmi často pronajímány, a to institucemi i soukromými osobami. *Půda se pronajímala zpravidla na jeden rok. Nájemce platil stanovený podíl na úrodě (1/3 nebo 1/2 úrody) nebo předem dohodnuté množství obilí, vztažené na jednotku plochy (ve starobabylonském období většinou 6 nebo 8 gurů ječmene na l bur plochy; 1 gur = 300 litrů; 1 bur = 64 800 m2). Nekultivovaná půda, která měla být teprve zúrodněna, se pronajímala na tři roky. V tomto případě byl nájemce po první dva roky osvobozen od placení nájemní *renty. Datlové sady se pronajímaly zpravidla na jeden rok a nájemce musel platit 1/2 nebo 2/3 úrody datlí. Pokud se jednalo o pole, které mělo být teprve přeměněno na datlový sad, trval nájem celkem pět let a teprve v pátém roce nájemce zaplatil rentu.$//Pronájem chrámových úřadů:// týkal se především profesí nižšího chrámového personálu. Tyto chrámové úřady byly zastávány pouze formálně. Jejich držitel měl nárok na určité množství naturálních přídělů od chrámu, aniž by však musel v chrámu vykonávat nějakou práci. Pronájem chrámových úřadů je doložen dosti vzácně (častěji byly prodávány).$//Pronájem kultovních symbolů:// jednalo se zpravidla o tzv. boží zbraň, před níž byly prováděny přísahy. Boží zbraň (nejčastěji Šamašova [*Utu], Adadova [*Iškur] či *Mardukova) se používala při řešení různých sporných záležitostí (například *spory o rozdělení majetku, o vybírání různých poplatků, stanovení hranic pozemků apod.). Osoba pověřená chrámem uzavřela smlouvu s nájemcem, který si zbraň odnesl z chrámu. Nájemné se platilo především v ječmeni. (Lukáš Pecha)