původně v *českých zemích (od 13. století) držitel dědičně udělovaného statku, povinný *vrchnosti brannou a policejní službou; jednalo se o nešlechtice (zpravidla svobodné sedláky), kteří jako *léno dostávali usedlost (nápravu, tedy „žili na právu“), a to zejména od církevní vrchnosti, pro niž vykonávali vojenskou službu. Do konce 17. století se většina z nich stala nesvobodnými sedláky, zbytek svobodníky. (František Čapka)