největší muzejní instituce České republiky, patří dnes i k největším světovým muzeím. Od svých počátků bylo střediskem vědeckého bádání v Čechách a ve druhé čtvrtině 19. století také první instituční oporou české literatury i národního hnutí. U jeho kolébky stál jednak odpor aristokratických zemských vlastenců vůči centralizaci státní moci a z něho plynoucí zájem o dějiny a tradice *Českého království, jednak hospodářský zájem o přírodní vědy, respektive praktické důsledky poznávání *přírody, ale i rodící se snahy jazykově-národních vlastenců z řad měšťanské inteligence o obrození českého jazyka, literatury a kultury. Název Národní muzeum byl neoficiálně užíván od samého počátku, úředně ale až od roku 1919 (1818–1848 Vlastenské museum v Čechách, 1848–1854 České museum, nejdéle pak Museum království Českého 1854–1919).$Podnět vzešel z prostředí *Královské české společnosti nauk; finanční i sbírkové zajištění poskytla česká *aristokracie v čele s tvůrci Národního muzea – *hrabětem Kašparem ze Šternberka, hrabětem Františkem ze Šternberka a Manderscheidu a Františkem hrabětem z Klebelsbergu, jejichž plán byl předložen nejvyššímu *purkrabí Království českého hraběti Františku Antonínu Kolovratovi-Libštejnskému 2. 4. 1818. Díky společenské a finanční podpoře získal zemskovlastenecký projekt aristokratů přednost před národně jazykovou koncepcí okruhu Josefa Jungmanna. Slavnostní shromáždění v Praze 15. 4. 1818 se označuje za datum faktického vzniku Národního muzea (právně ovšem vzniklo schválením stanov Společnosti Národního muzea 14. 6. 1822).$Zprvu získalo Národní muzeum stálý útulek ve Šternberském paláci na Hradčanech v Praze (pak v letech 1846–1893 bylo v Nostickém paláci v pražské ulici Na Příkopě). Od roku 1819 zde působili první dva odborní kustodi, brzy přibývali další. Dne 1. 5. 1824 bylo Národní muzeum plně otevřeno veřejnosti; od roku 1827 dodnes vydává //Časopis Národního muzea//, založený Františkem *Palackým, dnes nejstarší z českých periodik a jeden z nejstarších mezi aktivními vědeckými časopisy světa. Od roku 1831 funguje při Národním muzeu Matice česká – první fond na vydávání české, převážně odborné literatury, jehož nákladem vyšly například Šafaříkovy //Slovanské starožitnosti// (1837) nebo první česká etnologická kniha //– Doba prvního člověčenstva// (1846) od Jana Slavomíra Tomíčka.$Původní aristokratický, přírodovědný, neangažovaný ráz Národního muzea skončil po smrti prvního prezidenta Společnosti hraběte Kašpara Šternberka (1838). Vůdčím duchem ústavu se stal jednatel Společnosti Národního muzea František Palacký, historiograf království Českého, představitel národního tábora, který obrátil směr vývoje muzea ke společenským vědám; tehdy (1841, respektive 1843) vznikl i Archeologický sbor Národního muzea, první instituce tohoto oboru v *českých zemích a celé rakouské říši. V událostech jara 1848 se Národní muzeum silně angažovalo, a proto v éře bachovského neoabsolutismu trpělo nepřízní státních orgánů a jeho význam se přesouval z politické a kulturní oblasti do odborné sféry tak, jak postupně rostl objem sbírek i počet jejich kustodů-odborníků. Muzeum začalo vydávat další časopisy – //Památky archaeologické// (od roku 1854, dnes rovněž jedno z nejstarších odborných periodik světa) či //Živu// (Přírodovědecký sbor NM od roku 1853).$Od politického uvolnění v 60. letech 19. století bylo pak Národní muzeum institucí prakticky českou jazykem i smýšlením. Archeolog Jan Erazim *Vocel, pak paleontolog Antonín Frič a další učinili z muzea základnu univerzitního studia zejména přírodních věd a to se odráželo v rychlém nárůstu sbírkových fondů, brzy přerůstajícím prostorové možnosti muzea. Od roku 1862 se proto jednalo o novostavbě, ale teprve v letech 1885–1890 byla postavena nová velkolepá budova na Václavském náměstí v Praze, dnešní sídlo Národního muzea (otevřená 18. 5. 1891) s postupně budovanými expozicemi. Nově zde vzniklo roku 1893 pravěké oddělení, vedené Josefem Ladislavem *Píčem, které zahájilo rozsáhlý terénní výzkum. Paleolitické sbírky spravovala tehdy paleontologie (prof. Antonín Frič jako průkopník českého paleolitického a paleoantropologického výzkumu již od 60. let 19. století). Několikeré pokusy o založení *antropologie od 90. let se však nezdařily, *etnologie se vcelku nepěstovala, *etnografie byla omezena na český, moravský a obecně slovanský *národopis.$Po roce 1918 začalo postupné přejímání Národního muzea z rukou soukromé Společnosti do veřejné správy. *Zemský výbor roku 1919 převzal zaměstnance muzea a podílel se nadále na jeho řízení, 19. 12. 1934 bylo celé Národní muzeum převzato zemí Českou. Z podnětu *ministra Zdeňka Nejedlého pak 29. 3. 1949 Národní muzeum převzal československý stát. Zákonem o muzeích a galeriích z roku 1959 se Národní muzeum stalo metodickým ústředím muzejní sítě a plynule pokračovalo ve svém rozvoji. Dnes patří mezi nečetná muzea zřizovaná a přímo řízená státem (Ministerstvem kultury České republiky).$V současnosti Národní muzeum shromažďuje hmotné doklady přírodního i historického vývoje s důrazem, ale zdaleka nikoli omezením na Čechy (zejména v přírodních vědách je záběr světový, tradice zahraničních výzkumných expedic je už téměř stoletá); je uznávaným vědeckým pracovištěm s početnými vědeckými a odbornými pracovníky (vysokoškolskou kvalifikaci má plná třetina z dnešních 550 zaměstnanců NM), kteří získávají a zpracovávají sbírky a výsledky svých výzkumů široce představují veřejnosti publikačně i výstavně; vyučují též na 13 fakultách 8 *univerzit a několika dalších vysokých školách.$Sbírky Národního muzea jsou nejrozsáhlejší v České republice: v Centrální evidenci sbírek (Ministerstvo kultury ČR) je registrováno asi 3 230 000 sbírkových předmětů (inventárních čísel), celkový počet sbírkových předmětů je asi čtyřnásobný. V současné době má Národní muzeum 28 stálých expozic, každoročně pořádá několik desítek krátkodobých výstav, a to i v zahraničí. Celková návštěvnost objektů Národního muzea v roce 2006 činila 568 000 osob.$Národní muzeum řídí generální ředitel, odbornou náplň tvoří 5 odborů řízených svými řediteli – Přírodovědecké muzeum (PM – 8 oddělení), Historické muzeum (HM – 10 oddělení), Knihovna Národního muzea (KNM – 8 oddělení), Náprstkovo muzeum (NpM – 8 oddělení) a České muzeum hudby (ČMH – 7 oddělení), kromě toho řada oddělení a referátů servisní povahy administrativní i technické. S muzeem úzce spolupracuje Společnost Národního muzea, obnovená v roce 1990, v jejímž rámci působí sekce antropologie (předseda Miroslav *Prokopec) a sekce prehistorie a protohistorie (předseda Karel *Sklenář).$Z odborných oddělení je pro antropologii významné zejména *Antropologické oddělení Národního muzea v Praze, založené roku 1967 zejména díky svému prvnímu vedoucímu, významnému antropologovi prof. Emanuelu *Vlčkovi, který později (1977–1991) vedl samostatný referát antropologického výzkumu historických osobností a vývoje člověka, zatímco oddělení převzal další čelný antropolog doc. Milan *Stloukal. Oddělení se sbírkami *fyzické antropologie, ze značné části z archeologických výzkumů (kostrové i žárové hroby od *neolitu po *středověk), vytvořilo postupně několik expozic v hlavní budově Národního muzea (současná //Lidské kosti vyprávějí …//) a výstav. Spolu s paleontologickým oddělením PM se podílelo na mimořádně úspěšné výstavě //Lovci mamutů// (2006–2007), kterou připravilo zejména oddělení prehistorie a protohistorie HM. Toto oddělení shromažďuje sbírky v časovém rozsahu od paleolitu po raný středověk včetně a od roku 1893 připravuje souvislý sled trvalých expozic, od počátku průkopnické povahy, zejména díky vedoucímu oddělení a zakladateli moderní české muzeologie prof. Jiřímu *Neustupnému (poslední, //Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska//, trvá v 6 sálech hlavní budovy s úpravami od roku 1958); rovněž desítky výstavních akcí. Národopisné oddělení HM je věnováno především domácí etnografii, představené ve vlastní budově – letohrádku Kinských v Praze moderní expozicí //Musaion// z roku 2005. Pracovištěm světově pojaté etnologie a etnografie je *Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur s vlastními budovami na Betlémském náměstí v Praze, vzniklé roku 1862, od roku 1932 spravované Národním muzeem a 1943 do něho začleněné, znovuotevřené roku 1990 (trvalé expozice //Indiánské kultury Severní a Jižní Ameriky, Kultury Austrálie a Oceánie//). Řada dalších stálých expozic se nachází v hlavní budově i jinde (10 dalších budov v Praze – Náprstkovo muzeum, Letohrádek Kinských, České muzeum hudby, Muzeum Bedřicha Smetany, Muzeum Antonína Dvořáka, Památník osvobození na Vítkově, Muzeum Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, Lapidárium Národního muzea aj., donedávna ještě Lobkovický palác na Hradě s expozicí českých dějin, zrušenou 2006; 8 budov mimo Prahu – *zámek Vrchotovy Janovice, Muzeum knihy ve Ždáru nad Sázavou, Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích aj.), v mnoha dalších budovách jsou rozmístěna jeho pracoviště (zámky v Praze-Kunraticích, Průhonicích, Liběchově, Místodržitelský letohrádek v Královské oboře, Archiv Národního muzea v Praze-Holešovicích aj.) V roce 2008 Národní muzeum získalo i budovu bývalého Federálního shromáždění vedle hlavní budovy. Mezi desítkami pražských i mimopražských depozitárních objektů vlastních i najatých vynikají rozsáhlé komplexy PM v Praze-Horních Počernicích a HM (i jiných odborů) v Terezíně. Národní muzeum vydává svůj //Časopis// ve 2 a //Sborník// ve 3 řadách a dalších 5 periodik, několik řad neperiodických a řadu katalogů.$Národní muzeum je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury České republiky a členem Asociace muzeí a galerií České republiky. Generálním ředitelem je PhDr. Michal Lukeš, Ph.D. Kontakt: Národní muzeum, Václavské náměstí 68, 115 79 Praha 2, nm@nm.cz, {{www.nm.cz|http://www.nm.cz}}. (Karel Sklenář)