akkadsky „povolaný“; hebrejsky a řecky Nebo. V akkadské *mytologii bůh písařství, syn boha *Marduka a bohyně Sarpánítu. Za jeho manželku byla pokládána bohyně Tašmétu, akkadsky „vyslyšení“. Jeho hlavním kultovním střediskem bylo *město *Borsippa (Barsip, dnešní Birs Nimrúd) v blízkosti *Babylonu*chrámem Ezida (sumersky „dům pravdy“). Od 15. století př. n. l. se Nabúův *kult šířil i v *Asýrii, kde byl uctíván ve městech *Ninive*Kalach. Nabú byl uctíván zejména jako bůh písařství, ochránce *písařů a bůh moudrosti. Jako písař „tabulky osudů“ byl pokládán i za jejího držitele a určovatele osudů (*osud) a tím i za jednoho z nejvyšších bohů *panteonu, vládce nebes a země. Byl obdarován epitety nejvyššího boha babylonského panteonu Marduka, byl uctíván jako vegetační božstvo, božský soudce, *astrální božstvo (planeta Merkur) atd. Nápis z 8. století př. n. l. svědčí dokonce o existenci Nabúovy *monolatrie. Svého vrcholu dosáhl Nabúův kult za *vlády novobabylonských panovníků (625–539 př. n. l.), udržel se až do doby seleukovské (dochována modlitba Antiocha I. Sótéra [281–261 př. n. l.] k Nabúovi). *Symbolem boha Nabúa bylo pisátko; často zobrazováno na oltáři neseném *drakem mušchuššu nebo bájným *zvířetem, způli kozou, způli rybou. (Jiří Prosecký)