akkadsky Nabú-kudurrí-usur „(bože) *Nabú, ochraňuj mého (nejstaršího) syna“, jméno dvou babylonských panovníků:$1. Nabukadnezar I. (1125–1104 př. n. l.), čtvrtý vládce II. dynastie z Isinu (vládla v *Babylonii ve 12. a 11. století př. n. l.). Honosil se vítězstvími nad *Lullubejci a obyvateli *Amurru, tj. vítězstvími na východě i na západě od Babylonie. Jejich podmanění však nemělo dlouhého trvání, poněvadž na severu vyrostl Babylonii mocný soupeř v *Asýrii, zvláště po nástupu *krále *Tiglatpilesara I. na *trůn. Podnikl snad dvě tažení proti *Elamu, kde tehdy vládl slabý a nerozhodný panovník a přivezl zpět do *Babylonu sochu boha *Marduka, odvlečenou dříve elamským vládcem Kudur-Nahhuntem. *Válka s Elamem je vylíčena v textu kamenné *stély ze středobabylonského období a v celé řadě literárních textů, jejichž tradice přežívala přinejmenším až do 7. století př. n. l.;$2. Nabukadnezar II. (604–562 př. n. l.), druhý vládce chaldejské dynastie v Babylonu, syn Nabopolassarův. Vzhledem k tomu, že hospodářská situace v babylonské říši byla zkonzolidovaná, mohl se Nabukadnezar II. věnovat výbojům. Už jako *korunní princ dobyl *město *Karchemiš (605 př. n. l.) a po svém nástupu na trůn pokračoval v tažení do *Sýrie a *Palestiny. Většina místních vládců se mu vzdala bez boje, zaměnila babylonskou svrchovanost za dřívější egyptskou. Svá tažení do Sýrie opakoval Nabukadnezar II. každým rokem, během nich ovšem většinou nešlo o vojenská střetnutí, nýbrž o vybírání poplatků, které museli podmanění odvádět. Některá města nebo oblasti se však nepoddaly bez boje. V roce 604 př. n. l. dobyl Nabukadnezar II. palestinský Aškalón a tím se mu otevřela cesta do *Egypta. K bitvě s egyptským *faraonem Nekóem II. došlo v roce 601 př. n. l.; obě strany v ní utrpěly těžké ztráty. V roce 597 př. n. l. Nabukadnezar II. poprvé obléhal a posléze dobyl také *Jeruzalém a asi 3000 *Židů odvlekl do „babylonského zajetí“. Další *obléhání Jeruzaléma probíhalo v roce 587 př. n. l. a trvalo deset měsíců. Po jeho porážce následovala znovu *deportace tisíců obyvatel a nakonec *anexe *Judska k babylonské říši. Některá foinická města kladla Nabukadnezarovi II. rovněž dlouhý odpor, například *Týr, který byl obléhán celých 13 let. V roce 568 př. n. l. napadl Nabukadnezar II. podruhé Egypt, jenž byl v té době vnitřně oslaben (po nástupu faraona Ahmóse II.). O výsledku této výpravy nemáme však bližších zpráv. Na severu v *Malé Asii, kde *Lýdové bojovali s *Médy, zasáhl Nabukadnezar II. diplomatickou cestou. Byl zprostředkovatelem příměří, i když bezprostředním důvodem ukončení médsko-lýdské války bylo *zatmění Slunce (28. 5. 585 př. n. l.), jež obě válčící strany považovaly za znamení *bohů. Nabukadnezarovi II. se poté podařilo připojit k babylonské říši Kilikii. Velké úsilí věnoval Nabukadnezar II. výstavbě svého hlavního města, jež budoval jako reprezentační centrum říše. Na stavbách pracovalo i deportované obyvatelstvo z různých končin říše (*Babylon). *Paláce, *chrámy, městské zdi a *brány dosahovaly ohromujících rozměrů. Velkolepě byla zrekonstruována i procesní cesta vedoucí k hlavní *svatyni boha *Marduka Esagile a Ištařina brána. Byla zdobena barevnými zvířecími, rostlinnými i geometrickými motivy sestavenými z reliéfních cihel. Do Babylonu nechal Nabukadnezar II. vybudovat také silnici vedoucí ze Sýrie. Měla význam nejen strategický, ale byla důležitá i pro přepravu zboží, včetně libanonského cedrového dřeva využívaného na stavby. Za Nabukadnezara II. *babylonská říše dosáhla největšího rozkvětu a rozsahu. Po Nabukadnezarově smrti však dochází k bojům majetných a mocných skupin v Babylonu o moc. Syn a nástupce Nabukadnezara II. Amél-Marduk (561–560 př. n. l.) se udržel na trůnu pouhé dva roky. (Nea Nováková)