zdánlivě paradoxní spojení dvou politicko-ideologických směrů, které nicméně stálo v&nbsp;základu formování moderních národních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*států</span>. Logika spojení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('liberalismus')">*liberalismu</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nacionalismus')">*nacionalismu</span> je následující: Tichým předpokladem existence homogenních národů byla v&nbsp;dějinách existence národního státu, tedy politické jednotky disponující mocenskou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('suverenita')">*suverenitou</span> na území daného teritoria (fenomén vycházející z&nbsp;Vestfálského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mír')">*míru</span> 1648 a&nbsp;zásady //cuis regio, eius religio// [„čí moc, toho náboženství“]). Pod vlivem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce, Velká francouzská')">*Velké francouzské revoluce</span> (konec 18. století) a&nbsp;vzpoury vůči monarchickým principům a&nbsp;monopolu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('církev, římskokatolická')">*římskokatolické církve</span> se ve stále větší míře začal za skutečného suveréna považovat <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lid')">*lid</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('démos')">*démos</span>), přičemž s&nbsp;rozvojem národní myšlenky v&nbsp;19. století byl tento „lid“ postupně definován jako „národ“. V&nbsp;okamžiku, kdy se umírněná forma nacionalismu spojila s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('idea')">*ideou</span> politických a&nbsp;občanských práv, vzniká právě liberální nacionalismus, v&nbsp;němž se snoubí demokratický <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ideál')">*ideál</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('samospráva')">*samosprávy</span> lidu a&nbsp;ideál sebeurčení národů. V&nbsp;tomto smyslu se jedná o&nbsp;vzájemně <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('komplementární')">*komplementární</span>, či přímo podporující se ideály. Liberální nacionalismus byl vůdčí myšlenkou Společnosti národů (1920–1946), jejíž zastánci (mimo jiné americký prezident Thomas Woodrow Wilson [1856–1924]) se inspirovali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kantovou</span> představou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('soužití, mírové')">*mírového soužití</span> mezi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('republika')">*republikami</span>.$Liberální nacionalismus vykazuje v&nbsp;praxi dva závažné nedostatky. Za prvé, podceňuje problém sebeurčení národnostních a&nbsp;etnických menšin – jinými slovy, prakticky žádný stát není státem čistě „národním“, ale zahrnuje také v&nbsp;různorodé míře nároky menšinových skupin (tento problém v&nbsp;důsledku vedl na Západě k&nbsp;teorii <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('multikulturalismus')">*multikulturalismu</span>). Za druhé, právo sebeurčení národů, myšlené původně jako nástroj obrany proti útlaku mnohonárodnostních říší a&nbsp;posléze koloniálních mocností, dává v&nbsp;podobě principu územní suverenity politickým elitám do rukou nástroj útlaku vůči vlastnímu obyvatelstvu (například etnickým <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('menšina')">*menšinám</span>); může se tak dostat do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konfliktu</span> s&nbsp;hodnotou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('práva, lidská')">*lidských práv</span> a&nbsp;dalšími mezinárodními úmluvami. (Pavel Dufek)